Koně, toho se bojíme
Sem na naši stranu moc koní nezabrousí. Občas tažní koně vytahují kmeny z lesa, nicméně na naší louce U vrbiček jsem zahlédl jezdce poprvé, co tudy s pejsky chodíme. Viděl jsem ho zdaleka, i já vidím jezdce zdaleka a dokázal jsem i to postřehnout, že se Gari s Norou blíží ke koníkovi velmi, velmi opatrně. Bály se.

Pak se koník přiblížil.

Ustoupil jsem stranou, velmi opatrně. Ona je to pekelně velká potvora, takový kůň.

Bál jsem se.

Co blbneš?
Byla to taková situace. Ljuba vezla auto do servisu a domluvili jsme se, že ji svým autem vyzvednu a odvezu domů. K operaci mělo dojít po poledni. NO jo, ale pejskové chodí na druhý okruh kolem druhé popolední hodiny!

Čekal jsem, až mi Ljuba zavolá a vyrazil s nimi před polednem. Máme za humny malý okruh, má osm set metrů (všechno mám prochozené a změřené). Jdeme jednu rundu. Psi by šli rovně, ale já zahnul. Divili se, ale poslechli. Druhá runda. Třetí runda.

Dovedu si představit, že si říkali: ono mu snad cvaklo v kouli, chodí furt dokola!

Jenže šlo o odvoz auta do servisu. Některé věci se pejskům těžko vysvětlují.

Norince je nějak divně
Celý den byla dobrá, zato večer zvadla, lezla do křoví a když ji chtěla vzít Ljuba s Gari na procházku, dávala najevo, že se jí to nelíbí. Ljuba mě musela zavolat a došel jsem za nimi do lesa a Noru přivedl domů. Za normální stavu bych si ji musel založit na záda jako Bivoj kance.

Snad se z toho do rána vylíže. Podám zprávu.

Včasný zásah
Večery se přibližují, noc se prodlužuje. Gari příchod večera velmi vnímá a domáhá se pelíšku v ložnici, sotva nastane tma.

Dnes večer jsem si jí všiml, že postává před dveřmi ložnice. Bývají zamčené, aby neskákala po posteli. Otevřel jsem dveře – a ona, potvora – si to namířila k pelechu rovnou před postel. Tedy, zarazil jsem ji v tom prvním operačním nasazení. Ale nebýt mého zásahu, byla by postel poskákaná.

 Jo, a Norince už je dobře. Byla to přechodná indispozice, to není u starších dam nic zvláštního.