Když se ruka k ruce vine
Nebo je to jinak? Představte si situaci. Je časné ráno, probudil jsem se, ale pořád ještě se bráním skutečnému probrání. Slyším ťap ťap, drápky cvakají o podlahu. Čumák mě drcne do lokte. Dělám, že spím.

Slyším ťap ťap, drápy o podlahu. Chvilku ticho, pak se ozve hluboké huuuu… To je Gari. Znovu huuuu. Ticho a pak už žádné ťapťap, ale buchybuch a bác ho, tlapy na mě dopadnou a je tu Gari.

Vstáváme. Vytáhly mě z postele rukou společnou a nerozdílnou? Čumákem společným a nerozdílným. Zkrátka, vytáhly mě, bestie.

Dnes jsem vynášel
Už dlouho se nestalo, aby mě Nora v noci vzbudila, abych ji pustil na zahradu (což znamená, že ji musím snést ze schodů). Tři neděle? Měsíc? Dnes ano. Zrovna když Ljuba vstávala v šest ráno a chystala se jet do Prahy… točit moji audioknihu Past na Péráka… Náramný podnik, osmihodinový opus (tedy: něco jako rozhlasová hra, ale trvá osm hodin plus, to se ještě uvidí, jak dlouhé to vyjde), jako partnera tam má Petra Čtvrtníčka… náramná věc! Chtělo to svěží hlavu a do toho Nora, bác ho, chce ven.

No což. Přečkali jsme to. Odpoledne jsem tam taky jel a s panem Čtvrtníčkem jsme si pěkně popovídali o digitálních foťácích. Najmě o značce Ricoh, toje pro fajnšmekry… což on bezpochyby je.

Jsem v nemilosti
Ráno jsme šli po obvyklém okruhu a dorazili ke stavbě vodárny. Už se s pány znám. Vědí, že se zajímám o techniku a ochotně mě zasvěcují do průběhu dějů – chystá se montáž technologií. Zrovna líčili, jak budou dovnitř stěhovat silnostěnné trubky ze speciální oceli, když jeden mě upozornil, že Gari něco žere.

Našla krabičku od paštiky májka, jak ji tam někdo zahodil.
Vypáčil jsem jí tlamu, snažila se chumel plechu spolknout, ale byl jsem rychlejší.

Doma jsem jí dal paštiku jako takovou, ale v nemilosti jsem zůstal. Paštika z ledničky, to je moje povinnost, kdežto paštika v záhybech zmačkané plechovky, to je kořist.

Princezna na hrášku
Asi znáte Andersenovu pohádku o princezně tak zhýčkané, že ji tlačil hrášek i před sedm (nebo kolik) matrací. Gari není tak zhýčkaná… ale skoro. Nejde si jen tak lehnout. Chce ustlat: nahoře v ložnici pelech, dole v obýváku křesílko.

Už znám ten kvil. Táhlé naříkání… neznalý by pomyslel, že se chuděrce něco stalo. Já ale vím, co to znamená: Jean, ustlat!

Ano, paní, již běžím, zvolám a vyběhnu, div se nepřetrhnu horlivost