Usilovně léčíme. Chodíme jen na malinkaté procházky, šetříme se, bereme prášky – a psincový kašel ustupuje. Už se nevrátila La Noche Triste (noc, kdy Aztékové bezmála zahubili Cortézovy zabijáky, bohužel se jim to nepodařilo důsledně), tedy noc z neděle na pondělí, kdy Garina prodělávala jeden záchvat dávivého kašle za druhým. Ani Nora, když to po pár dnech chytla taky, neměla tak ničivý průběh. Teď už je to dobré. Zakašlou jen málokdy… v hnutí mysli, když jsou rozčílené. Jde se na procházku, kašlou. Někdo přijde, kašlou.
Ale někdy kašlou i z jiného důvodu. Tak třeba: sedím v pracovně a píšu, za zády mám kanape a na něm leží Nora. Chudák se rozkašle. Přiběhne Garinka, vyskočí na kanape a něžně olízne Noře hlavu. Gari utěšitelka...
Objekt zájmu
Jdeme ulicí, pejskové přede mnou. Najednou se zasekli a začali na něco štěkat. Napadlo mě, že by to mohl být ježek. Ježkové nějak vymizeli, bývali vidět víc než dost a teď jako by se po nich země slehla.
Nebyl to ježek, byl to kocour. Nedoráželi na něho, nesnažili se ho plácnout packou, neřkuli kousnout. Jen mu nadávali a on ležel, naježený, ohlížel se přes rameno a dával najevo, co si o nich myslí.
V tom to je. Kdyby se byl rozběhl, Gari s Norou by za ním běžely… pěkně opatrně, aby mu sice byly v patách, ale aby ho nechytily, protože – co pak s ním?
Jenže on neběžel. Když nemůžu nic dělat, tak nadávám. Dělají to psi a lidé jak by smet.
Noc nic moc
Je to úporné svinstvo, ten psincový kašel. Ve středu ho Gari bude mít už desátý den a Nora ho taky má skoro týden. Včerejší noc byla perná… od půl čtvrté dál, to začala zvracet, samozřejmě na koberec, jak jinak. Ljuba drhla koberec, já chlácholil zvracejícího psa, pěkná noc to byla. Koberec drhla, ale nevydrhla, nažloutlý flek po natrávených granulích tam zůstal. Teď jdeme spát a Nora má teplý čenich. Snad zůstane při tom...
Gari dobrá, Nora jakž takž
Už to není zvracení, koberce netřeba drhnout. Nora občas kašle a pak Gari přiběhne a chlácholí ji: je to blbý, já to znám, ale přejde to. Četl jsem, že to trvá cca 10 dní. U Gari to vypršelo včera, Nora by si měla počkat na víkend.
Zatracené svinstvo. Řekne se kašel, ale jak znepříjemní život. Dneska jsem si zadřel třísku do palce, takovou tu, co jde kolmo. Na amputaci to není, ale otrava je to veliká. Ještě že mě Gari občas konejší...
Dnes naposled (doufám)
Martýrium s psincovým kašlem, jak věřím, končí. Gari je z toho už zřejmě venku a Nora kašlala jen nad ránem. Vstal jsem a přikryl ji a pak už byla v klidu. Doufám, že není tak mazaná a nebude mě noc co noc ve čtyrku budit, abych ji přikryl. Shodou okolností začal štěkat sousedův pes, ale byl to souběh, nikoli příčina a následek.
Kašel? Maličkost. Dvě návštěvy veteriny, dvě noci v podstatě probděné… Kdyby vám někdo tvrdil, že mít psa je procházka růžovým sadem, nevěřte mu. A obstarejte si psa, bez něho je život chudší.
Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena