Někdejší Woodstocková louka je zas rozrytá prasečími rypáky, louce říkáme podle hudební slavnosti, která se tam nedaleko Oleška několikrát odehrála (doslova), pak ji vypudili poslechunemilovní občané na jinou louku, až letos skončila u nás ve Zvoli a celá naše čtveřice před ní prchla – referoval jsme o tom.

Tak tedy černá zvěř. Vegetí tady v okolí zdatně a přirozeně že se bojíme o pejsky. Až moc dobře si dovedu představit, jak ta naše přátelská Garinka se poběží podívat na toho legračního zábavného hlučného psa vedle v křoví. Nezbude než nám všem popřát štěstí, a nevynechávám ani ta prasátka, na která čekají podzimní hony. Ano, opravdu nemám rád střílení na jakákoli zvířata, takže popřeju – žádné setkání a špatnou mušku.

Ranní vstávání

Mám na mysli to opravdu ranní vstávání – dnes Ljuba vstávala v pět ráno, ano, i herci mívají nástupy jako v Kolbence (nikoli každý den, ještě to tak!). Když je to v šest, bývám solidární, ale pět, to přece jenom… Navíc, heslo zní – zůstaň v posteli, ještě by ses mi všude plet. A co pejskové?

V pět ráno je brzo i na pejsky. Nejenže nevylezou z pelechu. Oni se ani nezavrtí, ani neotevřou oko. V pět se spí a basta. To až po šesté zahájí svoje rituály, nejčastěji ten přelejzací: Gari si uvědomí, že Nora má podstatně lepší pelech, a vleze za ní a Nora vrčí a pak se pošťuchují a zápasí spolu.
Což je ovšem znamení, že po nějakém ranním podřimování je veta.

Hlavně slušně, mladej

Gari je pejsek, který má čilosti na rozdávání, to ostatně se dá i kvantifikovat pouhým sečtením jizev na jejím těle. Zároveň ale má smýšlení usedlé dámy. Potkáme jiné pejsky nebo jiného pejska. Gari se běží podívat, pozdraví se, ale protějšek nesmí v čilosti překročit určitou mez. Kde mez leží, to určuje Gari. Vypozoroval jsem, že se nesmí odlepovat tlapky od země, nějaké poskakování je vnímáno jako prohřešek a následuje přísné vrrrr a náznak, že by taky mohlo následovat něco horšího.

A ten retrívr včera, ten by si hrál! Ten by tak rád s Garinou běhal a skákal! Což o to. Gari taky ráda běhá a skáče. Ale bez nežádoucích retrívrů.

Kam chodí feny pít

Gari s Norou mají misky s vodou v kuchyni a koupelně. Misky jsou vždycky plné. Ovšem jedna i druhá dávají přednost vodě v jezírku na zahradě.
Dokážu to pochopit. V jezírku je voda určitě vodovější než voda v nějaké pitomé misce, kdo ví, odkud přitekla. Pod širou oblohou se lépe pije, i to dokážu pochopit. Jen nerozumím tomu, proč obě, jak Gari, tak Nora, vždy a bez výjimky pijí z jednoho jediného místa.

To jezírko přiléhá k terase, ta terasa je po celé své délce naprosto přesně stejně vysoko nad hladinou. Obě pijí v rohu, v místě, kde je jezírko nejhlubší, a proto se tam na zimu shromažďují ryby na přezimování. Že by to byl ten důvod?

Nevím. Ony vědí. A nepovědí.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena