Vypůjčená příhoda
Zavolali si mého kamaráda na policii, kvůli rychlé jízdě. Policista byl rozumný, viděl "pána zralého věku", ani on nebyl nejmladší, zkrátka, slovo dalo slovo a ukázalo se, že k předmětné rychlé jízdě došlo, dejme tomu, ve středu tolikátého a tolikátého ve tři odpoledne na Zlíchově.
Můj kamarád se zasmušil. Bylo mu jasné, kolik uhodilo. V tu dobu půjčil svoje auto dceři.
Policista z výrazu tváře vše odečetl a dobrácky radil:
"Tak to uděláme na osobu blízkou."
Můj kamarád je ale muž zákonů dbalý a nemá rád kličky a vykrucování a že tu pokutu zaplatí. Chvilku se tak dohadovali, načež policista k němu otočil monitor s fotkou: v autě sice seděla slečna dcera, ale nikoli za volantem, tam seděl borec, a slečna dcera mu kladla hlavičku na mohutné rameno.
Kamarád se smál a že to tedy za toho borce zamázne. Pak ho ale napadlo, že kromě pokuty jde taky o stržené body.
"Body mi strhnete?" ptal se.
"No to musíme."
"No ale já přece..."
"Tak to uděláme na osobu blízkou," děl plicista vlídně a při tom zůstalo.
Z čehož plyne poučení, že i stupidní zákony jsou k něčemu dobré, když do hry vstoupí opravdu lidský faktor.

Vypůjčená příhoda na druhou
Včera jsem tu psal o tom, jak byl kamarád na policii platit pokutu a ukázalo se, že auto neřídila slečna dcera, lébrž její borec. A ten policista pak tomu mému kamarádovi říkal, jó to víte, tady se občas dějou věci!

To že přišel pán s paní. Naměřili mu ve Strahovském tunelu kilo a chtěli po něm pokutu.
"To bych se na to podíval," hulákal ten pán. "Já a sto kilometrů za hodinu v tunelu? Nikdy!"
Policista ho ujišťoval, že jo, že to mají změřené. No a taky nafocené. On to měl před sebou na monitoru, ten policajt, a na fotce byl jasně vidět pán a taky dáma, jenže úplně, ale úplně jiná, než byla ta, co teď s tím pánem byla na služebně.
Jenže ten chlápek hulákal čím dál víc a tak nakonec ten policajt zlomil mužskou solidaritu a monitor otočil.

Třeba je to městská legenda. Ale pěkná.

Je šmyklavo
Trochu jazykový hlavolam (jazykolam? pravopisolam?). Včera odpoledne jsem jel se podívat do ob-sousedního Oleška, jak vypadá zasněžená japonská zahrada našich přátel Wiesnerů. No a v opravdu sousední Březové zrovna tahali náklaďákem auto, které se doslova zapíchlo na okraj svodidla, které tam před časem adjustovala firma Pat a Mat, za dohledu Pepka Vyskoče: do zatáčky tam trčí konce svodidla a volají na kolemjedoucí: napíchni se! Napíchni se!

No a tenhle neodolal. Auto v hajzlu, to železo propíchlo celý motorový prostor.

Jel jsem kolem nich krokem, možná půlkrokem, ba zastavil jsem, abych prohodil slůvko. No a jeden z těch pánů od náklaďáku, když se na mne podíval, možná ho napadlo, že jsem snad konstruktér toho svodidla, zkrátka, usoudil že jsem úplný kretén a řekl mi na vysvětlenou:

"Je šmyklavo."
Jel jsme dál a přemýšlel, jaké "i-y" ve slově šm+klavo. Smyk je s tvrdým "y". Ale platí to i pro šm+klavo? To ostré měkké "i" by napovídalo jakousi zlověstnost onoho stavu, kdy auta kloužou a řidiči nad nimi ztrácejí vládu. Ale třeba je to příliš smělá psycho-jazyková konstrukce.

Takže jsem volil cestu tradice, cestu tvrdého y.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena