Jak slíbili, tak splnili, slibovali konec slunečného počasí a máme tu mlhu jako trám. Nebo k čemu přirovnat mlhu? Je to prostě mlha mlhácká a já se ráno vypravuju s pejsky, kteří mají převážně barvu mlhy.

Není to samozřejmě naše mlžná premiéra. Vím, jak to v mlze chodí. Všiml jsem si, že pejskům mlha nevadí. Oni mají jiný zrak než my a možná vidí v mlze dál, rozhodně tedy nebloudí, neztrácejí se a z jejich hlediska nemizí víc než za jasného počasí. U nich tedy, jak se říká, u nich dobrý.

U mě míň dobrý. Já mlhu nerad. Já rád sluníčko.

Ve slejváku

V noci pršelo a ráno jen jemně mrholilo. Oblékl jsem se zlehka a navlékl jsem si holinky. V lese jistě bude mokro, tak tam nepůjdu v croxech.

Vrátili jsme se jako tři vodníci neboli hastrmani. Nápadu s holinkami jsem litoval. Croxy mají díry, voda by mi z nich vytekla, kdežto ten liják, který se strhnul, mi natekl dovnitř holinek a tam už zůstal. Pejskové sami běželi do garáže a posadili se k sekačce na trávu – přes rukojeť visí psí ručník. Podle zpravodajství to bylo včera ve Středočeském kraji nejhorší v Černošicích. Ty jsou od nás vzdušnou čarou 6 kilometrů... Dvojice čerpadel v jímce jela naplno, aby dostala vodu na ulici a odtud ta voda teče, podotýkám, do rigolu a z něho do Zvolského potoka a ten ústí do Vltavy. Na trávníku vzniklo jezero a jeho hladina stoupala k prahu ateliéru. Vynosil jsem nějaký nábytek a fototiskárnu a podobné ne moc voděodolné krámy. No a nasadil jsem třetí, fakt silné čerpadlo a to přece jen zvrátilo situaci a hladina začala klesat. A voda v holinkách? Od toho jsou lyžařské sušičky bot...

Za chvilku se vypravím na procházku s pejsky, ve vysušených holinkách, se sluníčkem nad hlavou. Po včerejší průtrži zbude jen dramatická vzpomínka, částečně i fotograficky zdokumentovaná.

Statistická anomálie

Na pejscích nachytám více klíšťat. Tedy: dříve to bylo tak jedno týdně, teď se roztrhl pytel. Začal jsem to sledovat. Ale jsou v tom velké početní výkyvy. V sobotu Gari a Nora 2 : 2, ale včera ráno Gari nula a Nora osm, kdežto odpoledne žádné. Ten rozdíl osm nula mě zaskočil. Vždyť přece běhají všude spolu a klíšťata jsou taky všude... Budu to sledovat a podám zprávu.

Jsou to ale potvory hnusné. Chytám je tou patentní pinzetou nebo jen tak prsty, zpravidla je chytnu ještě dřív, než se stačí zakousnout. Je kupodivu, že jim tak dlouho trvá najít si místečko. Pak jsem našel dvě zakousnutá do jednoho místa. Že by to byl pramen nějaké zvlášť chutné krve? Házím je do štamprlete a pak to vyhodím do záchodu a spláchnu. Prý to přežijou, myslím ale, že kdybych je pozabíjel mechanicky, že bych to nevytrhnul. Jsou všude v počtech nespočetných. Hnusné bestie. Kdyby na ně někdo vymyslel nějaký mor, dobře by udělal. Ano, naši pejskové mají protiklíštěcí ochranu, ale nějak to není tolik platné jako dřív.

Vědci ještě nezjistili

Včera jsem tu psal o statistické anomálii – že totiž se velmi liší počet klíšťat polapených na Gari a na Noře. Napadlo mě – obě mají protiklíštěcí obojek. Ty obojky jsou snadno rozeznatelné, jeden má sponu kovovou, druhý umělohmotnou. Nasazoval jsem je zatím nahodile a bez kontroly. Teď povedu evidenci. Vzejde z toho studie a možná bych mohl napsat disertační práci na téma Vztah počtu klíšťat k nasazení obojku s kovovou sponou. A v rádiu budou hlásit, vědci zjistili, že na psech s blbou protiklíšťovou páskou se najde víc klíšťat než na psech s dobrou páskou. Dnes tedy nastane výzkum a vás ponechám v bezdechém napětí.