Jdeme česat jablka
Beru košík a štafle. Chystám se česat jablka. Zvu pejsky na dobrodružnou výpravu. Budu na štaflích, občas nějaké to jablko spadne, pejskové mohou běhat kolem. Bude to zábava.
Do toho nejdu, dává najevo Gari. Odchází na pelech.
Jdu tedy jenom s Norou. Vylezu na žebřík, češu jablka. Nora stojí dole a čumí.

Vrátíme se. Tak jak, ptá se beze slov Gari. Měla jsi pravdu, odpoví Nora. Ani trochu nespad. Žádné jablko nespadlo. Příště zůstanu s tebou.
Vím, jak to bude příště. Nora půjde, Gari zůstane.
Vždycky to tak bylo.
Copak je sedm?
Najednou se ke mně vrhly, obě, Gari stejně jako Nora. Musí se jít ven.

Díval jsem se na hodinky. Na třetí procházku se chodí v sedm večer a je pět! Co je to za pořádek? Pak jsem to pochopil. Dnes se řídí ethiopským časem, plus dvě hodiny. Tak, vodítko a jdem, čas je neúprosný.

Každoroční kejchání
Na části baráku máme břečťan. Je to rostlina, která má jednu výhodu a jednu nevýhodu: roste. Hodně. Je neopadavá. Holt, břečťan se musí jednou za rok omigat, nejlépe teď, když nasazuje na květ. Děje se to ze štaflí, všude lítá pyl. Já z toho kejchám.

Taky Nora. Když lezu po štaflích, chce u toho být. Vždycky pomáhá. Nikdy jí to ale neleze do nozder jako když stříhám břečťan.
Nemůžeš toho nechat? Pojď radši hoblovat, upírá na mě oči.
Nemůžu, Noro. Musím to omigat, než to začne pořádně kvést. Hepčí. Oba.

Služba končí v půl jedenácté (v noci)
Znají hodiny. Vědí, kdy je poledne. Namítnete, že mají hodiny v žaludku. Já bych protinamítl, že jsou schopné něco sežrat v kteroukoli noční i denní dobu, ale dejme tomu. Co ale večer, potažmo v noci? Gari to neřeší, ta odchází na svůj pelech v ložnici po setmění. Ale Nora setrvává ve svém pracovním pelechu mně po boku nedaleko počítače. Ani po večerním rituálním vyčurání nejde do ložnice a vrací se na pracoviště.

Setrvá v něm do půl jedenácté. Pracovní doba je pracovní doba! Od toho máme odbory!

Zrození štěňátka
Dělal jsem něco na zahradě a najednou přiběhla Nora a přinesla tenisák. Starý, hodně ušmudlaný tenisák se válel někde ve křoví jistě několik let. Objeven, znovuvynalezen: báječná pomůcka pro bláznění po trávníku.

Bláznění? Vždyť jsi bába s operovanou páteří, sotva lezeš…
Jako za mlada, jako za mlada. Odpoledne při procházce navrhla „hru se šiškou‟ a pak plavným skokem překonala strouhu, kterou v poslední době jen váhavě projde. Jako o pět let mladší.
Co jí pomohlo? Našla nějaký prostředek? Taky bych si dal říct…

Do školky na kole
Stavba vodárny a vodovodního potrubí udělala z naší idyly tankodrom. Pejskům to nevadí, zvlášť Gari by se radostně vrhla pod kola bagrů a náklaďákům. Potkávám opakovaně dvojici cyklistů, která tudy jezdí: chlapeček na malém kole a pán jako doprovod. Dnes jsme se dali do řeči. Chlapeček putuje do školky, jsou mu čtyři. Jezdí ze sousední vesmice, bratru půl druhého kiláku, převýšení 26 metrů, měřeno na mapy.cz. Pro čtyřletého kluka… klobouk dolů a uznání pro tatínka!