Jdeme s Norou přes pole a lesy a nazpátek a najednou koukám, Nora hází záda. To je novodobý výraz popisující stav, kdy dotyčný, ať člověk nebo pes, leží na zádech a vrtí se ze strany na stranu. U člověka bychom mohli složitě odhadovat motivy, se psem je to jednodušší. Nalezl něco odporného a snaží se namazat si tu odpornost na záda. Výběr je velký, tentokrát to byla uschlá placatá žába. Křikl jsem na Noru, ona se překulila na nohy, ovšem popadla tu příšernost a upalovala pryč.

No jo, ale jak vysvětlíte Noře, že granule anebo všelijaká ta ňamítka, která kupuju za drahé peníze, jsou dobré věci k snědku, kdežto usušená vymrzlá placatá žába je odporná?

On je v tom vlastně jen jeden zásadní rozdíl, za ňamítka platím, a proto si jich vážím, kdežto Nora žábu našla, a proto si jí nevážím.

Z opačného pohledu je to tak: Nora si žábu našla, a proto si jí váží, kdežto ňamítka nenašla, a proto si jich neváží.

Žába? To je málo
Onehdy se Nora poválela na vysušené žábě a skelet si pak někam odnesla jako kořist. Dobrý výkon láká k ještě lepším výkonům, vrchol hory má na sobě pozvání k návštěvě ještě vyšší hory. Nora tu vyšší metu nalezla.

Je to skvrna o velikosti pětistovky mexických dolarů, je to černé, smrdí to a z bílého kožichu to nejde dolů. Ljuba si myslí, že je to mazut, já soudím na nějaké saze. Je to na zemi hned u cesty do Zlatého údolí, kam v poslední době rádi chodíme. Přítomnost té mazuto-sazové skvrny povyšuje procházku do úrovně blízké dobrodružství. Podaří se nám Noře zabránit v repríze? Zatím ano.
Další cesta do údolí je před námi. Slyšíte ten vysoký drnčivý tón?
To mi brnkají nervy.

Ahátě v kabátě!
Včera jsem noří příhody vynechal, lítal jsem celý den po městě a na Noru nebylo kdy, byla doma s Ljubou. Ráno jsem Ljubě pomáhal Noru obléknout do kabátku. Mrzne, až se objevil led v Benátkách na kanálech – a pes má běhat nahatej?

Má. Určitě je spousta psů v kabátcích (začalo to tím, že Fanánek měl dostat kabát) a určitě je spousta výborných kabátků a v této souvislosti prosím, nepište mi nic pozitivního o kabátcích a neraďte, kde mám koupit lepší kabátek, zkrátka, kabátek odřel Noře nohy a takže jsme nad kabátkem udělali kříž.

Už nikdy kabátek, to je heslo dne.
Pes který tryskem doprovází pána při 6 km dlouhé procházce vydrží bez kabátku.
A byli jsme před mrazy a budeme i po nich, tak pravil František Palacký a tak budiž. Epizodu kabátkovou, naštěstí kratičkou, vkládám jen jako příspěvek historii, pro úplnost.