Velikonoční mazanec byl skvělý. Ljuba ho přinesla z práce, sice vysvětlila, jaká byla jeho geneze (jistě složitá, ve studiu se točí seriály a filmy, nepečou se tam mazance), ale na tom nesejde, mazanec byl po všech stránkách, vzhledově i chuťově, skvělý. Zakrojil jsem ho hned o Velký pátek, trochu s nejistým svědomím. Netuším totiž, jaké jsou zvyklosti kolem pojídání mazanců.

Že jde o boží trest mě napadlo hned, když se ukázalo, že na podlaze jsou drobečky. Svátky skýtají příležitost k relaxaci, nikoli vytírání podlahy kvůli mým drobečků, takové je resumé toho, co jsem musel vyslechnout.

Ráno o Bílé sobotě jsem šel do kuchyně s radostnou vizí mazance předchozího dne okuseného a aférou s drobečky okořeněného. Leč, kde je, předmětný mazanec?

Nebudu skrývat pravdu. Gari sežrala mazanec. Celý, na posezení. Utrousila drobečky a já za ně byl sprdnut. Nepukla, chvála bohu, Možná, že ve svátcích božího umučení a vzkříšení jsou hříšníci pod nadzemskou ochranou. Tohle nevím. Jedno je ale jisté. Na další mazanec si musím rok počkat.

Pejskové to vědí

Historka není moje. Syn má taky auto a má taky dva pejsky. Dokonce má to auto podobně jako já sedm let. Mně baterka drží, jemu začala pokašlávat. Takže tuhle zaparkoval jinak než obvykle, zaparkoval zadkem ke zdi a motorem ven, aby v nouzi mohl startovat přes kabely.

Pejskové byli velmi nevrlí. Auto je špatně, opačně, to je chyba, to je přestupek, co je to za bordel? Kudy nalezeme dovnitř, když jsou dveře u zdi?

Následujícího rána vlezl David do auta pokusil se rozrastrovat, startér zakňoural a zdechl.
Venku na to koukali pejskové a tlemili se: no vidíte. Blbě. Dyť jsme říkali, že zastavil blbě! Jinak to nemohlo dopadnout.

Taky už mám objednanou novou baterku a Ljubě jsem ji měnil před týdnem.

Pejskování v dešti

Předpověď byla jasná: začne to v poledne a skončí v noci. Vyrazil jsem tedy před polednem – a začalo to, opravdu nás to dostalo. Vrátili jsme se. Obvyklé mytí pejsků v garáži, sušení – kolize se zavedeným předsudkem, že suchý froté ručník míň funguje než psí jazyk. Nakonec jsme se vzájemně osušili. Boty jsem si dal k radiátoru, kabát na věšák.

Načež přestalo pršet a sluníčko se dokonce začalo hlásit, že tu je taky.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena