Odvolávám se na tu scénu, kdy císař (Werich) a pekař (Werich) hrají etudu se zrcadlem, takové to koukání sem a koukání tam… Převedeno do psí polohy. Máme předzahrádku před domem a zahrádku za domem, odděleny jsou plůtkem, v něm branka, aby pejskové nekontrolovaně neběhali. Dnes ráno: pejskové vyběhli do předzahrádky, ale branka byla otevřená, a tak vběhli na zahrádku. Zavolal jsem je po chvíli a domů přiběhla Nora. Kde je Gari? Asi v předzahrádce. Jdu tedy k předním dveřím, volám Gari. Nejde. Vrátím se tedy ke dveřím do zahrady a volám Gari. Nejde. Takhle jsem pendloval a ona pendlovala… a je div, že to pendlování skončilo. Už to vypadalo na never ending story.

Zapovězený ráj

Nastal čas zprovoznění jezírka. Máme ho na zahradě, s uzavřeným okruhem. Čistička, potůček, v jezírku rybičky. Než se jezírko uvede do provozu, musí se vyčistit. V čističce jsou tři komory, za sezónu se na dně usadí kaly. Ty se musí odčerpat kalovým čerpadlem. Kam s kaly? Samozřejmě, že se distribuují na zahradu. Je to skvělé hnojivo.

Pejskové se dívají na naše počínání prosklenými dveřmi a intenzivně závidí. Děláme tam zajímavé věci. Taháme hadici, kolem ní se dá vždycky hodně překážet, kousat do ní, zakopávat o ni. A hlavně to na zahradě úžasně smrdí, to by se tak krásně nabíralo na tlapky a nosilo dovnitř, na koberci by se ta mazlavá hmota tak krásně vyjímala, a což takhle povyskočit si na kanape, do by bylo něco…
Milé zlaté pejskové, milá Gari a milá Noro, uděláme všechno pro to, aby vám ten ráj zůstal zapovězen. To je můj slavný jarní slib.

Příliš hodní pejskové

Pejskové ráno čekají na procházku. Chovají se vcelku způsobně a respektují čas klidu při snídani. Pak ale nastane jakási zlomová situace, rozpoznají, že se dosnídalo, a to je signál, aby se začalo s otravováním. Těžko říct, kdo je v tomto ohledu agilnější, teoreticky by to měla být Gari, ovšem Nora nezůstává pozadu a mnohdy je ona číslo jedna, zvláště v oboru strkání hlavy do nohacice při oblékání kalhot.

A dnes? Vůbec neotravují! Že by to byl výsledek mého výchovného působení? Trvá už osm let, v případě Nory. Proč zrovna dnes? Protože jsme při pátku?
Budu muset zavést nový povel, něco jako Otravuj! Protože bez otravování nemá ranní rituál ten správný říz.

Bum do hlavy

Eliáškovi zbývá do životního jubilea sotva čtrnáct dní, bude roční. Krásně leze po čtyřech a s našimi pejsky vychází skvěle a oni mu oplácejí náklonnost vřelým kamarádstvím. Včera ho maminka vypustila v obýváku, rozjel se na čtyřech nožkách jako tank, pejskové radostně skákali kolem něho a bum, Garina ho praštila osáskem do čela. On ten ocásek, málo platné, je soustava kostí obalených svaly a to v še v koženém futrálu, takový pešek to je. S rotvíkem bezocasým Bartem žádné problémy tohoto druhu nebyly, ale zakladatel Nevititelného psa vlčák Gordon, ten když mě praštil ocasem přes holeň, bylo to znát.

No, tak aspoň Eli poznává v raném věku, že život ani ocásek nejsou peříčko.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena