Co s tím počasím? Svišť nemá vidět svůj stín a sedlák prý raději uvidí na Hromnice vlka na dvoře, než slunce na obloze. Slunce bylo na Hromnice na obloze asi pět minut, přinejmenším to tak bylo u nás ve Zvoli. Je to dobře, nebo špatně? Co je špatně, to jsou lesní cesty pokryté jednotlitým proudem ledu. Našim pejskům to zjevně nevadí. Dokonce si myslím, že velmi oceňují navýšenou zábavu, když mě pozorují, jak se snažím vyhnout fraktuře.

To má náš pán z těch svejch dvou nohou, říkají si. Měl si nechat narůst čtyři, jako má každej normální tvor. Pak by mu led na cestě nevadil!

Čtěte návody

V noci hodně foukalo a ráno jsme na procházce narazili na překážku. Kousek od místa, kde včera ještě byla ledová plotna, ležely přes cestu trosky suchého dubu. Rozlomil se a půlka padla – na fotce vidíte, jak trosky ohledává pan soused za asistence Nory. Gari se kouká jinam, všechno, co vypadá jako práce, ji nebaví.

Odpoledne jsem se tam vypravil bez pejsků, abych narubal dříví. Ty největší kusance už někdo rozřezal a odvezl, na mě zbyly paběrky. A navíc… co píšou v návodu na motorovku? Nikdy neřežte jednou rukou!
A výsledek: prsteníček tři štychy, prostředník čtyři, ukazovák dva.
Čtěte návody a hlavně: řiďte se jimi.

Do toho nejdu

Nasněžilo, docela dost hodně na naše poměry. Na ranní procházku jsem se s pejsky vydal po cestě, které se zpravidla vyhýbám: jezdí po ní občas auta a je plná louží a bláta. Jenže když nasněží, auta vyjezdí pěknou pohodlnou stopičku. Pravda, po stopičce ťapkám já, kdežto pejskové nadšeně pobíhají vysokým sněhem.

Už na zpáteční cestě jsme potkali paní, jela na běžkách a nechala se táhnout pejskem rodu husky. Pro ně je tah jako dělaný a nejenže nenamítají, mají ho (prej) rádi. Když to viděla Gari, šla raději pryč. Na tom není nic neobvyklého, Gari chodí zpravidla pryč při jakékoli příležitosti. Nora podezíravě přihlížela. Tohle není nic pro mě, dávala najevo celým svým postojem.
Ani by mě nenapadlo tě takhle zapřáhnout. Nehledě k tomu, že by mě ani nenapadlo se postavit na běžky.