Bylo to velice jednoduché. Večer jsem si dělal topinku. Trochu zasmrděla. Abych to napravil, dal jsem purpuru v hrnci na plotnu. Začala hořet a zadýmila kuchyň. Vynesl jsem hrnec s dýmající purpurou ven a položil na stůl. Brzy mě napadlo: nebyl ten hrnec moc horký a nespálil desku stolu? Spálil, vypálil do desky kolo. Abych to napravil, běžel jsem do garáže pro brusku a začal spálené kolo vybrušovat, před dveřmi otevřenými do kuchyně. Na to vyběhla ven žena a…

Nora prchla a skryla se v křovinách. Já neměl kam prchnout.

Nejen Nora...

Stáří nikoho nevynechá, došlápne si i na Garinku. Je jí osm a to u psa už není věk první svěžesti. Ve formě zůstává, všechna čest! Ale ťukání se už ozývá.

Ťukání? Pěkné zabušení se onehdy ozvalo při ranním rituálu, kdy nasypu granule do misek, nejdřív Noře (je přítomna) a pak Garině (je přítomna nahoře v patře, válí se Noře v pelechu podle hesla „cizí pelech je lepší než můj“). Ona to slyší a přiběhne, občas počítám, za kolik vteřin to stihne, nejdelší čas byl sedm vteřin.

No a tentokrát bylo to zabušení, buch, buch, buch… Gari v tom fofru špatně šlápla a spadla na schodech. Noru už dlouho musíme snášet a vynášet, dělali jsme to i s Iriskou. Ne, nic se nestalo, ani po tom pádu nekulhala. Ale je to připomenutí, co ji i nás čeká.

Zásadní tisková oprava

Musím odvolat co jsem odvolal a slavně vydávám tuto tiskovou opravu: Besinka není žádný smeták, Besinka je malý knírač a patří k plemenům služebním. Uječeností si v ničem nezadá s naší Norou. Jedna je za osmnáct, druhá za dvacet bez dvou, když vybíhají z branky, musí o tom vědět celá ulice. Jistě pochopíte, že jsem dostal stížnost za dehonestující označení, takže abych vše napravil, prohlásím, že smeták jako knírač, je to ječna stejně jako naše Nora. Pravda zase jednou zvítězila, pravda ano, s láskou je to slabší, vítězí přece jen to ječení...

Problém dvou kostí

Dovede být podobně složitý jako problém tří těles. Máme doma zavedenou spravedlnost = rovnost. Gari dostane kost (umělou), Nora dostane stejnou. Každá má svoji kost. Každá ví, že kost té druhé je lepší. Brzy nastane výměna kostí, pak se jedna zamotá do deky a přejdeme do fáze zoufalství nad ztrátou kosti. Ztracená kost vypadne z deky. Čí je to kost? Toho druhého, než je ten, kdo ji má. Vše je násobeno rozdílnou rychlostí žvýkání kosti. Gari ji spořádá natotata, Nora si ji šetří, aby mohla hrát hru heč, mám a nedám. Proces má nějaký průběh v čase, ve výsledku kosti mizí, problém se vytrácí.

Gari s Norou sedí u almárky a ptají se očima: A nějaká kost, nebyla by?

****************************************
ULTIMUS
Nový román Ondřeje Neffa

Na odvrácené straně Měsíce stojí Ultimus, vězení pro nejhorší zločince obydlených světů. Sem přijíždějí Kuba Nedomý a Dědek Čuchák, starožitníci se sídlem v Arkádii, v roli robotických specialistů.
Měl to být nejlepší kšeft jejich života. Vyklubala se z toho bouda, kterou jim nastražil jejich dávný kamarád, policejní hlavoun Mantella. Spadli tam do spárů nejmocnější zločinecké organizace Lunárního společenství. Stojí proti všem - proti zločincům i dozorcům, proti robotům i proti zmutovaným paraorganismům i proti toxickému šrotu, který se vymknul kontrole.
Když pak se do toho vloží africká vražedkyně Kombopi, dá se čekat, že bude hodně dusno...

Nový román z cyklu Arkádie je napínavý i humorný, jak už dobrodružství obou nehrdinských hrdinů bývají. Příběh volně navazuje na předchozí svazky Měsíc mého života, Rock mého života a Hvězda mého života. Vydal Myster\ Press, k dostání všude včetně Alzy.