My koronavirus nedostanem. U nás dobrý.
Pánové jsou víc doma, to je taky dobrý.
Zákaz vycházení? S pejskama se chodit musí. Takže dobrý.
Jen aby nám vydrželi. Když vydržej, tak dobrý.
Tak vypadá optimismus pod psa.

Prvně s rouškou
Ljuba našila roušky – zavčas objednala jakousi látku z nanovláken, ještě minulý týden to bylo možné. Vyrukoval jsem s rouškou. Můj telefon mě nepoznává… musím se hlásit kódem. A pejskové?

Čekal jsem, že na mě budou dorážet, štěkat a tak. Nic takového. Berou roušku jako něco naprosto samozřejmého.
Dokonce si možná myslí – tak konečně má náhubek někdo jiný než pes. Ale asi si to nemyslí, tady ve Zvoli je zóna hodných psů a náhubek… tady nosím zatím jenom já. :-)

Situace u nás na vsi
Břežany – v centru maličko lidí, převážně s rouškami, totéž v krámě. Ve Zvoli – lidí málo, bez roušek. S pejskama chodím za humna – bylo pozoruhodně hodně lidí na louce. Bavím se s panem K., ten má na okraji louky domek. Poznamenal, že ani v neděli tam není takový provoz jako teď. Něco jako koronavirové prázdniny?

Dva proti sobě
Divadla jsou zavřená, Ulice se netočí, takže s Ljubou chodíme častěji na společnou procházku. Obvykle se to nějak semele tak, že jeden je dřív hotov a druhý později. Ten, co je dřív hotov, vychází s pejsky na ulici. Načež nastává to drama.

Gari je výzkumník a už by chtěla být u všech těch zajímavých smradlavých věcí, jaké jí svět nachystal. Nora má smysl pro odpovědnost. Chce, aby tlupa byla pohromadě. Máme je na společném vodítku s rozdvojkou. Z rovnoběžek se stávají různoběžky, dokonce protiběžky. Nora vyhlíží branku, Gari dobrodružství. Rozdvojka se napíná, div se neroztrhne.

Konečně ten druhý vychází z branky, protiběžky se přetvoří na souběžky a ten, kdo měl smůlu a byl první, je tažen společnou silou dvou čoklů do světa voňavých vzkazů.

  Už jde? Ještě ne.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena