Jak přišli o procházku
Tedy, jak se to vezme, přišli nebo nepřišli. Původně to bylo tak, že půjdu s pejskama ráno, pak je naložím do auta, naberu vnučku Domču a společně pojedeme na výlet. Sraz měl být v deset na Zbraslavi. No jo, ale v devět lilo a Dominika volala že leje a tak jsme se rozhodli, že na výlet se vypravíme jindy a že za ní zajedu do Prahy a půjdeme i s tátou & mámou na oběd. Takže o procházku přišli.
K čemuž došlo a už když jsem vyjížděl ze Zvole, vítr rozfoukal mraky a udělalo se hezky a po celou dobu, co jsme byli na obědě, bylo pěkně.
Vrátil jsem se do Zvole. Pejskové byli rádi a když jsem jim řekl, že půjdeme ven na procházku, jejich nadšení bylo bezmezné. Nepřišli o procházku.
Vyšli jsme z vrátek a začalo pršet.
Zase kulháme
Tedy, já ne, Gari ano. Mám dojem, že mi to dělá schválně. Ljuba byla teď tři dny pryč, celou dobu Gari nekulhala, běhala, čmuchala, konala vše co pejsek konati má. Načež přijede auto, vyleze Ljuba a Gari jí běží v ústrety po třech.
Co to má bejt? Něco jako – podívej, jak se mnou zacházel, už mě tu s ním nenechávej samotou?
Procházky nadvakrát
Nejdřív s oběma, krátká procházka ráno, pak dávám Garinu domů a pokračuju s Norou. Je to až kupodivu, že se tomu Nora nediví, jak to, že jdeme jen tak v redukované sestavě. Zato se diví každý, koho potkáme. Kdepak máte druhou, ptají se lidé.
Doufám, že to nebude dlouho trvat.
Holt, chodit se starejma…
Rekonvalescence pokračuje, Garinka se musí šetřit. Kulhá míň, ale míň kulhat znamená furt ještě kulhat. Takže procházky ve dvou, Nora a já.
Na jedné straně je to pohodička. Nora se mnou capká po cestě a nešmejdí mi po křovinách, jenom musím hlídat několik míst, kam lidi vyhazují svinstvo (je jich mnoho takových míst). Nora tato ušlechtilá dáma se vzezření T.G.Masaryka je ochotná se vyválet v kde čem. Je to capkání pohodové, důstojné, drobátko nudné.
Inu, je to dáma v letech.
Je zábavnější chodit s mladejma. To je mi ale vobjev, já objevitel ve svejch sedmdesáti moc plus letech!
Tlapka se hojí
Holt hojí se tím, že Gari míň lítá. Opatrné krátké procházky, to je zjevně ta nejlepší léčebná kůra. Pp neděli se to vyhojí, zase půjdeme na dlouhou a ještě další a pak najednou, Gari začne kulhat.
Říká se tomu životaběh.