Jak jsme vzdorovali orkánu
Bylo to, jak se říká, hustý. Asi jste četli, že poblíž Vestce zabil padající strom dva mladé lidi v autě. No a Vestec je vesnice, která je od naší Zvole coby kamenem dohodil a přes Vestec se měla domů vracet Ljuba z večerního představení ve Strašnickém divadle, ve kterém hrála. Byl jsem s Annou Marií (její dcera) doma sám - a rozhodně jsem jí nevyprávěl o tom, že jsem večer byl na našem obecním úřadě, kde jsme v malém kroužku u svíčky rokovali o změnách na našem obecním webu. A přišel někdo a barvitě vyprávěl, jak se probojovával do konce ze sousedního Vraného a jak před ním strom spadnul na kapotu auta!

Vypadávala elektrika, takže jsem raději všechno povypínal. Zatím ale se tady u nás nestalo nic, vítr shodil břečťan a povalil jeden stromeček v kořenáči. Jsem ale zvědavý, co uvidím ráno, až půjdu s Iris na procházku. Už večer, když jsem se vracel ze vsi, byla silnice pokrytá větvemi. A netřeba dodávat, že Ljuba přijela v pořádku, i přes ten osudný Vestec - ani netušila, že se tam něco tak strašného stalo!

Doplněk
Ráno jsme s naší Iriskou zkoumali škody v okolí Zvole, ale nenašli jsme nic, co by stálo za zmínku. Zato v poledne, když jsme jeli s Ljubou a Annou Marií do města přes Vrané, jsme narazili a stopy opravdu drsného řádění orkánu dole v lese.
Je to zvláštní: nahoře, tedy na náhorní planině, to zjevně bylo méně strašné, než na úbočí. Vítr vanul od jihu, možná je to tedy dílo konfigurace terénu, kam se ty obrovské hmoty vzduchu napřou a kterým směrem budou síly působit. Opravdu, mohl mluvit o štěstí ten, kdo v těch několika hodinách projel bez úhony onou silnicí z Vraného nahoru do Zvole.

Strýc Podger seká trávu
Proč nesekat trávu v lednu, když je v lednu teplota nad deset stupňů? Rozkvetly hyacinty, klubou se krokusy a sedmikrásky kvetou právě tak jako vilín.
Koupili jsme si k Ježíšku ruční elektrické stříhátko na trávu německé výroby. Pracuje na principu mašinky na vlasy, jenže je to větší: něco jako dva ostré hřebeny, kmitající proti sobě. Seká se s tím tráva kolem kamenů, kam normální sekačka nemůže.
Takže v sobotu odpoledne jsme vybalili sekačku, akumulátor měla nabitý od předchozího dne. Ljuba si sedla ke stolu a začala studovat německy důkladný návod. To je čistě ženský přístup - nebudu zdůrazňovat, že návody čtu jen v krajní nouzi.
Šlo to bez návodu. Sekal jsem jedna radost. Troufal jsem si i do složitějších seků. Ostříhaná tráva se kupila nahoře na sekátku. Po každém šnytu jsem ji sebral. Podíval jsem se, jestli se Ljuba dívá, jak mi to pěkně jde a jestli obdivuje moji obratnost, s jakou sekám i bez návodu.
Jenže ona se nedívala. Četla ten návod a smála se u toho.
Sekal jsem tedy dál, zase po šnytu sáhnu po trávě a ouha, ono mě to fiklo do bříška prostředníčku.
Krvácelo to docela pěkně. Takže konec sekání, domů, s rukou pod vodovod, Ljuba se mění v zachránce životů, vydesinfikuje, zalepí.
Když bylo po všem a já už nebyl v ohrožení života, zeptal jsem se, čemu se tak nad tím návodem smála.
"Já se smála, že jenom Němci můžou napsat takovou blbost do návodu."
"Jakou blbost?"
"No, že se ze sekačky nemá vytahovat tráva za chodu!"

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena