Je to trochu jako v pohádce o pejskovi a kočičce, aspoň ten začátek tak vypadá. S pejsky jsme byli na dlouhé procházce, nachodili jsme s nimi sedm kilometrů (v dešti) a pak Ljuba ještě další dva.

V podvečer jsme odjeli do Prahy. Hledali jsme parkovací místo, našel jsem pěkné před kavárnou Savoy (to je u mostu Legií na druhé straně řeky, než je Národní divadlo), Ljuba zatím kroužila autem a pak ke mně přijela, načež přišel pán a vytáhl legitimaci od policie a vyhodil nás a dal na to místo zaparkovat jiné auto. Nakonec jsme se chytli jinde a šli jsme do kavárny Slavie, to je ta na rohu, přes ulici naproti Národnímu divadlu. Kdyby se konala olympiáda číšnické neochoty, arogance, pomalosti a nesympatičnosti, tenhle plešatý hubený chlap by tam mohl Českou republiku důstojně reprezentovat.

Pak už se schylovalo k ohňostroji. Pořád ještě pršelo, šli jsme na most Legií, to je obvyklé pozorovací místo pražských ohňostrojů. Tam jsme zjistili, že se na budovu Národního divadla promítá požár, to byla moc zajímavá vtipná atrakce. Ohňostroj jsme viděli způsobem dokumentovaným zde dole na fotce.

No a pak jsme se vrátili domů k pejskům, zapálili si krb a povídali jsme si, jak jsme udělali dobře, že jsme vytáhli paty a nezůstali jako peciválové doma.

Halloween v Břežanech

Byli jsme se s Ljubou a přáteli podívat na halloweenské slavení v Břežanech. A co pejskové? Ti zůstali doma – a ne že by pejsků bylo v Břežanech málo. Zdálo se, že jim příšerky a čarodějníci nevadí. S jistotou stoprocentní odhaduju, že by hlavně Nora čertíky neskousla. Ne snad, že by je kousla, to určitě ne! Prostě by vzala všechny čtyři nohy na ramena a byla by pryč. Vzal jsme ji před časem na lampionový průvod u nás ve Zvoli, to jsme ještě neměli Garinu. Zdrhla a dětičky s lampiony ji naháněly a hledaly a nakonec našly a já jí musel slíbit, že už jí nikdy žádné dětičko s lampionem neukážu.

To bych si dal, kdybych ji zavedl mezi kostlivce a lidi se špičatými čepicemi na hlavách!

Předvedly se

Natáčeli se mnou nějaký medailonek do televize. Neptejte se mě, jak se mohlo stát, že jsem k takovému nesmyslu svolil, člověk není vždycky ve střehu. Chtěli taky pejsky. Že mě natočí, jak jsem na louce s pejsky a oni běhají a jsou veselí. Tak tedy pejskové.

Jakkoli to zní neuvěřitelně, oni vskutku běhali a byli veselí a já je měl fotit, aby bylo vidět, že fotím – a oni mě poslouchali a nechali se vyfotit! Je tedy fakt, že Nora měla to filmování na háku a spíš koukala, co kde vyčuchat a kde se vyválet, zato Gari si počínala jako energický činorodý pejsek. Je z ní filmová hvězda. Až budou s Gari točit medailonek, možná mě vezme s sebou, abych předvedl, jaký jsem veselý činorodý páníček. To bude fiasko, že to svět neviděl.