Minulý týden jsme s Ljubou podnikli malou dovolenou, najali jsme si obytný busík a v něm podnikli okružní cestu – začali jsme v rakouském Alpbachu, pak jsme byli dva dny na Lago di Garda a cestu jsme zakončili na Chiemsee v Bavorsku. To je moc krásné rekreační místo v Bavorsku, jižně od Mnichova. Poklidné jezero, kolem rákosí, všude přírodní cyklostezky, na jezeře plachetnice. Takové prostředí vám oblékne duši do sametu. Takže jsme s Ljubou a Norou,duše v sametu, kráčeli po takové jedné stezce. Hladina jezera probleskovala hradbou rákosí. V rákosí je občas stezička. Vede k dřevěnému domku, ten slouží jako garáž na lodičku. Jsou jich tu na Chiemsee stovky, takových domků. No a takhle tedy jdu, Ljuba s Norou byly někde za mnou – a podívám se stezičkou, vidím verandu domku a na zábradlí sedí pták. Zřejmě dravý. Já jsem na téhle cestě fotil mobilem a pořizoval jsem tam retro – fotky tohoto typu:

Jenže mobilem dravého ptáka nevyfotíš. Takže jsem tam u toho rákosí vartoval a čekal, kdy přijde Ljuba se svým Canonem a čtyřiceticentimetrovým teleobjektivem. Nespouštěl jsem z dravce oči. Seděl a vytrvale pozoroval jezero. Vždycky jsem obdivoval schopnost dravých ptáků sedět, hledět a nehnout se. Najednou přijížděla na kolech skupina výletníků. Trnul jsem, že ho vyplaší! Přejeli a dravec se nehnul. Konečně se objevila Nora s Ljubou. Gestikuloval jsem, aby byly zticha. Nora přiběhla, nadšená mou posunčinou. Chytil jsme ji za obojek a tlakem přikoval k zemi. Ukazoval jsem prstem. Ljuba pochopila, co pozoruju, a opatrně namířila svůj teleobjektiv.

“Sedí zády,“ šeptala. „To bude na fotce hloupě vypadat.“

“Připrav se,“ sykl jsem. „Sériové focení.“

Opatrně jsem sebral oblázek a hodil ho stranou do rákosí. Čekal jsem, že se pták tím směrem podívá. Byl netečný. Ani se nehnul.

“Vezmu si extender. Ještě si ho přiblížím,“ šeptala Ljuba. Prodloužila ohnisko o dalších dvě stě milimetrů. To by v tom byl čert. Připravil jsem se s kamenem, ona namířila, zaostřila...

“Jejda,“ pravila nahlas.

“Ticho!“ sykl jsem. „Vyplašíš ho.“

“Nevyplaším,“ zněla odpověď. „Je vycpanej.“

Byl z umělé hmoty, a to je tak trochu taky jako vycpanej.

Poprvé ve výtahu
Zase něco bylo poprvé a bude toho ubývat, ale naštěstí je svět tak rozsáhlý, že v něm poprvů zbývá ještě mnoho habadějů. Takže výtah. Ne snad, že by bylo třeba dojet v Břežanech do prvního patra výtahem do našeho ateliéru. Ale proč nevyzkoušet, jak se Nora bude chovat, až pod tlapkami ucítí nejistou půdu zdviže a naproti sobě spatří úplně cizího psa?

Musím podotknout, že fotka naprosto nevystihuje situaci. Je to doslova momentka, tedy jeden okamžik vytržený z toku událostí. Spíš kolotoče událostí, protože Nora do kabiny vběhla a rotovala v ní a jen na zlomky vteřiny se zastavila, aby se podívala, jestli tam ten druhý pes ještě je. Naštěstí Olympus PL3 umí tyhle zlomky zachytit.

No a když jsme vyjeli nahoru, vyběhla z kabiny, letěla dolů a chtěla znovu. Nemohla pochopit, že tam ta kabina není a nečeká!

Kdo se nám to cpe dovejtahu?

Rekvalifikační kurz
V těchto dnech mi vyšel nový román. Jmenuje se Rekvalifikační kurz. Podstata knížky je vypsaná na záložce:

Trest smrti za podmínek humánního, politicky korektního a genderově vyváženého provedení se musí stát nezbytnou součástí evropského práva pro 21. století.
Ze zprávy Skupiny pro revizi trestního práva při Evropské komisi

Nestandardní činnost vyžadující nejvyšší trest je projev duševní poruchy a její začlenění mezi nezadatelná lidská práva se musí stát nezbytnou součástí evropského práva pro 21. století.
Ze zprávy Skupiny lidská práva při Evropské komisi

Že je to blbnutí? Ano, žijeme ve světě permanentního blbnutí a o tom je ta kniha. Žijeme ve světě jakoby, kde se věci nedějí proto, aby byly, ale aby to vypadalo, že to to je. Vláda dělá úsporná opatření ne proto, aby něco ušetřila, ale aby to vypadalo, že dělá úsporná opatření. A tak dále, a tak dále.

Knížku jsem si včera koupil v knihkupectví na Novém Smíchově. Je to obrovské knihkupectví, drobet jsem se v něm ztratil, pak přišel knihkupec a jestli mi může pomoci a když jsem mu řekl, co chci, zamžikal a po kratším bádání mě dovedl ke štůsku knih. Chvilku se v něm prohraboval. Podal mi knihu, pak zavrtěl hlavou, vrátil ji a vytáhl jinou, pečlivě prohlížel obálku, vrátil ji a řekl mi:

"Když už si pane Neff kupujete vlastní knihu, tak ať ji máte neušmudlanou."
Hodný to prodavač! Kniha je teď už trochu ušmudlaná, protože jsem ji četl do půl druhé do rána. Taková je pravda, já si nejen kupuju, já i čtu své vlastní knihy, tak hluboko jsem klesl!

No a kdybyste si tuhle hodně černou grotesku chtěli koupit, tady ji dostanete o páďo levnějc.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena