V pondělí jsem se domluvil s Lidovými novinami, že jim napíšu do rubriky Horizont článek o ropné katastrofě v Mexickém zálivu, v rozsahu 6 tisíc znaků. To je hodně velký článek. V úterý jsem si tu věc nastudoval na internetu, ve středu ráno jsem si uvařil kafe a sedl si k počítači, že ho napíšu.
Načež vypli elektriku.
Nebylo to nic fatálního, článek jsem měl odevzdat do čtyř a bylo deset dopoledne. Jenže oni ji nezapli ani ve dvanáct a tak už to začalo bít mírně napínavé. V půl jedné ji zapli. Řekl jsem si, že se naobědvám a po obědě že se do toho pustím. Uvařil jsem si nové kafe, sedl k počítači, začal psát, napsal tak asi patnáct set znaků,, načež elektriku vypnuli znovu. To už začalo být zle.
V Břežanech mám počítačové pracoviště, v Ateliéru Pod pumpou tam učím Photoshop a podobné věci, rozjel jsem se tedy do Břežan a na flešce jsem měl těch 1500 napsaných znaků. Dojel jsme tam, načež se ukázalo, že tam elektrika sice jde, ale nejde mi internet a navíc počítač hlásí, že mám nelegální Windows. Windows mám legální, originál balení v šupleti. Internet jsem zprovoznil, načež se ukázalo, že - jak jsem už byl hodně nervózní, jsem někam založil tu flešku s 1500 napsanými znaky. Do toho volala Ljuba, že ve Zvoli už zapli elektriku. Vrátil jsem se tedy do Zvole, zapnul počítač a pokračoval v práci. Když jsem měl napsanou půlku, dostavila se paní novinářka s fotografem. Bylo přece domluveno, že pro rodinný časopis pořídí s námi rozhovor, jaká jsme harmonická a klidná rodina. Když mě novinářka spatřila, usoudila, že bude lépe, když se soustředí na Ljubu a ne na mne. Pokračoval jsem v práci, načež se strhla průtrž mračen s bouřkou. V největším lijáku mi přivezla paní účetní k podepsání asi 50 lejster souvisejících s daňovým doznáním. Podepisoval jsem ta lejstra. Ljuba s harmonickou novinářkou mezitím byly na zahradě a skrývaly se v altánku před lijákem. Moc to nešlo, protože altánek má jen takové prkýnkové stěny. Voda se valila a do sousedovic domu udeřil blesk. Harmonická novinářka začala plakat a třásla se na celém těle. Paní účetní proběhla průtrží k autu, tisknouc hrdinně lejstra k hrudi jako ta gruzínská holčička z čítanky z roku 1952, která šla ve vichřici do školy zatěžkaná balvanem, aby ji to neodfouklo. Vrátil jsem se do pracovny. Páchlo to tam elektrikou a ukázalo se, že ten blesk odprásk modem. Rozhodl jsem se nejdřív dopsat článek. Naštěstí jsem měl webové stránky s informacemi otevřené. Článek jsem dopsal, vyměnil modem (mám rezervní) a poslal článek do redakce s přípisem, aby mi dali vědět, jestli to dobře došlo.
"Došlo dobře, jako vždycky, u vás nemáme obavy, jste spolehlivý autor," odpověděli.
Šel jsem pak dolů k Ljubě chlácholit harmonickou novinářku. Už se méně třásla po tom úderu blesku. Nebyl už důvod k neklidu. Průtrž mračen totiž zaplavila jen půlku zahrady, ne celou a dovnitř nevnikla.
Zatím.

Chvála cidru
Cider je pití, je to nápoj, dodejme že mírně alkoholický. Dělá se to z jablek a jak sem si vygooglil, už se dělá i u nás, vyrábí ho firma Mad Apple (musím ho vyzkoušet). Objevil jsem před lety cider v Normandii, v poslední době ho prodávají i v IKEA, jablečný i hruškový, alkoholový i bezalkoholový. Jenže IKEA je daleko, v Praze na Zličíně a Černém mostě, to je půldenní vejprava. Před několika dny jsme ho objevili v sousedních Černíkách v sámošce. Měli tam suchý i sladký, koupili jsme si suchý a včera jsem dokoupil i ten sladký - ukázalo se, že naštěstí není zdaleka tak sladký, aby sladkost vadila. Pokusil jsem si ho objednat od dovozce. Dovolal jsem se mu telefonicky.
"Už to nevozíme," pravil dovozce , nyní nedovozce. "Nebyl zájem."
"Šmarjá, já mám zájem!"
"Když si objednáte aspoň pět palet, dovezu vám ho."
"Kolik je v paletě flašek?"
"Skoro pět set."
Obávám se, že takovou žízeň bych možná měl, ale léto by muselo trvat trochu déle. Cider je totiž nápoj především letní. Pohodový, svěží, hladivý i chladivý.
Budu musel vyzkoušet Mad Apple. Prodávají to na Buďárně, co nejdřív se tam zastavím.

Blíží se konec světa
Ten scénář na konec světa je hmyzí: sežerou nás komáři a co oni nechají, dožerou klíšťata. Nebo to bude naopak? V tomto ohledu nemám jasno.
Pravidelný čtenář pravděpodobně usoudí, že mě kouslo klíště, a bude mít pravdu. Pozoruhodná je lstivost těch bestií. Klíště jsem na vnitřní straně stehna našel v sobotu odpoledne. V lese jsme byli s Iriskou dopoledne, dobře oblečení, na sobě jsem měl džíny s nezkrácenými nohavicemi. Bestie musela vlézt po botě nahoru a pak putovat až na uvelebovací místo.
Včerejší klíště bylo ještě záludnější. Opět, návštěva lesa s Iriskou, vrátili jsme se někdy v jedenáct. Klíště jsem načapal jak mi leze po ruce v pět odpoledne. Kde bylo schované celou tu dobu? Na co čekalo?

No a ti komáři, ti jsou všude. U nás ve Zvoli nikdy nebyli v míře tak ohromující (pravil pamětník posledních pěti let). Už je to tu jako v okolí Třeboně - tedy, je to tu zakomárované jako tam. Vytáhli jsme ze skrýší repelenty s africkou účinností, ale tady to nějak nefunguje.
Jsou to komáři chemicky navyklí.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena