Už dlouho jsem se tu nezmiňoval o nočních potížích s naší Iriskou. Její fóbie se vyřešily - zřejmě zafungoval medikament zvaný Serene-Um. Dá se to koupit na př. na svetmazlicku.cz. Takže tahle obtíž byla vyřešena, začala nová - po probuzení vydávala dávivé zvuky. Takže jsme byli včera u doktora na klinice na Zbraslavi.

To se ví, že se Irisce nelíbilo, když jsme ji kladli na stůl pod hlavici rentgenového přístroje! Navíc jsme měli na sobě protipaprskové zástěry, takže jsme asi vypadali jako řezníci, kteří se ji chystají kuchnout. Rentgen odhalil, že skutečně v hrdle má zduřelou tkáň. Pan doktor tedy nasadil antibiotika a uvidíme, jestli se to do deseti dnů zlepší.
Procedura to byla vcelku klidná. Iris zpočátku bojovala, po chvilku rezignovala. Vzpomínal jsem na zápasy s Bartem, jak jme ho s Davidem fixovali na operačním stole, když mu doktor zavazoval tlapu, co to bylo za boj, jak z nás doslova lil pot...
Je to jiná váhová kategorie. A jiná povaha.

Složitý ekosystém
Funguje u nás složitá soustava. Základ tvoří krmítko. Postavili jsme si ho na zahradu, nedaleko vchodu do obýváku. Ráno pijeme čaj, díváme se francouzským oknem na krmítko, jak na něm hodují ptáčci. Iris má svůj pelech hned u dveří. Taky se kouká ven a pozoruje ptáčky.
Kocouři vědí, že hned u dveří je Iris. Není to pro ně jen nějaká akademická vědomost, dobrá k vědeckým disputacím. Ty dveře bývají otevřené a jakmile se kocour objeví na zahradě, Iris přestane pozorovat ptáčky, vyběhne a s řevem vetřelce zahání. Takže kocouři se naší zahradě vyhýbají.
Tím pádem se na zahradě usadil rejsek. Má hnědý kožíšek a žlutavé bříško a rád se potuluje kolem úpatí krmítka a hledá zrníčka. Oni to jsou strašní nepořádníci, ti ptáčkové, a dělají kolem krmítka čurbes. Udělal si noru pod kamenem a už je v trávníku zřetelná cestička, kudy chodí do nory. Aniž to tuší, je pod ochranou Iris. Kdyby Iris nehonila kocoury, byla by kocourů plná zahrada a rejsek by se musel usadit jinde. Jenže, víte, jak to chodí. Časem se rejsek naučí chodit k nám domů a objeví v kuchyni špajzní skříň a usadí se v ní a já budu muset vzít pastičku a víte, jak to dopadá. Ony ty rovnováhy nemají dlouhého trvání.
Ale dokud trvají, je to pěkné podívání: ptáčkové poutají pozornost Iris, kocouři se hněvají za plotem, u krmítka si lebedí rejsek a my na to koukáme a pijeme čaj.
Tak dost. Dokoukat, čeká nás práce!

Kam zmizeli instalatéři
Zajímavý mail mi poslala posluchačka, která mě slyšela v pondělním rozhlasovém pořadu Jak to vidí. Bavili jsme se tam o parkovacích zónách v Praze, já říkal, že by byly OK, kdyby nejdřív byly zřízeny parkovací domy a podzemní garáže, kdežto to, co se stalo, je normální akt byrokratické buzerace. Pan moderátor říkal, že v té oblasti bydlí a že je s tím spokojený, a já se ho ptal, jestli si už volal na opravu záchoda instalatéra. Že já to onehdy udělal a otázka zněla, zdali se tam dá zaparkovat.
Ona posluchačka namítá, že dřív chodili instalatéři pěšky s taškou přes rameno a proč by neměli chodit zase pěšky?
Za mého mládí, když jsme ještě bydleli na Žižkově, jsme měli instalatéra pana Jarolímka a ten chodil pěšky, to je pravda. Byl to, jak se říkalo, melouchář, šedá ekonomika, služby tehdy byly v nemilosti, takže oficiálně nebylo možné se opravy záchodu domoci. Ten pan Jarolímek bydlel někde kousek od nás, v ob-sousední ulici. Kdežto teď, když jsem volal našeho instalatéra k opravě prasklé trubky na Smíchově, volal jsme ho do Modřan. Jezdí autem, má v něm ty svoje instrumenty. Včera mi zase přijel do Zvole pán na opravu čerpadla ve vrtu na vodu. Přijel Ford Tranzitem z Jesenice. Ta úplně nejpříručnější taška, kterou si z Forda vytáhl, vážila podle mého odhadu tak patnáct kilo. Kolik by asi udělal denně zakázek, kdyby chodil pěšky?
Ale tím nechci říct, že posluchačka vůbec nemá pravdu. Třeba dřív bylo těch instalatérů víc a pak vypukl instalatérský mor a pomřeli anebo bůhví co se s nimi stalo. Onehdy jsem zjistil, že je instalatér i u nás ve Zvoli. Ještě jsem se k němu nedopídil. A až se dopídím, zeptám se ho, zdali by byl ochoten k nám chodit pěšky. Taky je to určitě kilák cesty. Za pokus to stojí, zeptám se a podám zprávu.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena