Dva měsíce sněhu, to tu opravdu už dlouho nebylo! Máme příležitost ho zkoumat. On je ten sníh nesmírně zajímavá substance. Tak třeba, jak on taje a mrzne, má na sobě krustu - zrovna včera jsem pozoroval Iris, jak prochází po zahradě a tlapky se jí vůbec neboří, takže to vypadá, jako kdyby chodila po vodní hladině. Našinec si ovšem musí dávat velký pozor. Onehdy, když jsem šel ráno ke krmítku, proletěl jsem tou krustou a málem jsem šel na nos. Odbočím - je to úžasné, jaký čurbes nadělali ptáci kolem krmítka. Ptákům můžeme přisoudit leckterou vlastnost, ale pořádkumilovnost k nim nepatří.

Zpět ke sněhu. Tam, kde ze sněhu čouhá kmen, kmínek nebo stvol, je vytavený tunýlek. To asi je ta rostlina tmavší, tudíž přijímá více energie a vyhřeje si prostor kolem sebe? Není to jen na kontakt, ten tunýlek má rozměr v řádu centimetrů, musí to tedy být docela silné sálání. Nikdy by mě nenapadlo, že takový kmínek může fungovat jako kamínka.

Ráno půjdu kontrolovat zase ten náš vilín, keř, který by měl už dávno kvést (a někde kvete, například na Spořilově, jak mi snad už před týdnem napsala jedna čtenářka). Tunýlek má, květy dosud ne.
Věru tuhá to zima!

Babylonské zmatení
Kolik máš doma nabíječek, tolikrát jsi člověkem. Mobil, samozřejmě. Mobily jedné značky potřebují jeden typ nabíječky? Může a nemusí to být pravda. Rodný bratr nabíječky je zdroj, například pro USB zařízení. Externí hard disk. Baterky do foťáku potřebují nabíječku. Včera jsme byli na návštěvě u sousedů. Ztratila se nabíječka k foťáku, není k sehnání. Až dopíšu, začnu zkoumat svoji sbírku nabíječek, jestli se náhodou některá nebude hodit. Moc naděje si (a sousedům) nedávám.

Ono panuje zmatení i v akumulátorech. Před časem jsem uvažoval o upgradu notebooku. Měl jsem v tom svém přídavný akumulátor, který ho papírově udržel v chodu sedm hodin, v praxi tři, ale taky dobrý. Protože jsem jednal se spřáteleným prodejcem, na otázku, zdali ten přídavný aku bude v novém notebooku fungovat - podotýkám, že nový se tomu starému přímo vaječně podobal.

"Ne," zněla odpověď, "nedá se tam zasadit. Vadí tenhle výstupek. Ale já vám ho uříznu pilkou na železo a pak to půjde."
Ony ty bestie tam ten výstupek daly, aby donutily zákazníka vyhodit stávající notebook a koupit si nový!

Je to babylonské zmatení nabíječek, akumulátorů a zdrojů. Kde jsou ty časy universalismu, kdy placatá baterie měla jeden rozměr a baterie typu buřt vypadala vždycky stejně a žárovka měla jeden typ závitu v Malajsku stejně jako na Islandu.

Abych k nářku dal přívažek: foťákové nabíječky na sobě aspoň mají napsáno, ke kterému foťáku patří, ale zdroje mají na sobě napsáno leda MADE IN CHINA. Mimochodem, všimli jste si, že ten nápis je rok od roku větší? Proto radím, polepit za čerstva novou akvizici nálepkou s nápisem, k čemu dotyčná nabíječka či zdroj patří.

Kéž bych se sám řídil dobrými radami, které udílím!

Rána přišla hned vzápětí
Jestli nemám něco rád, tak je to takové domácí jakoby žertovné škorpení, a přece jsem se do něho nechal vtáhnout. V sobotu jsme s Ljubou vystupovali u pana Cibulky v rozhlasovém pořadu Tobogan s Karlem Steigerwaldem a Evou Salzmannovou (Karla znám zhruba 5 x déle než Ljubu a Ljuba zná Evu zhruba 5x déle než mě, tak holt to chodí). No a byl to takový rozverný pořad na téma manželské soužití a měla být legrace, a znáte to: co legračního je na neskřípající domácnosti? Takže pa Cibulka vznesl dotaz stran domácích kutilských prací, Ljuba řekla něco v tom smyslu, že dělá kutilské práce ráda (což je pravda), jenže jsem měl pocit, že to vyznělo nějak tak, jako že já je nedělám vůbec, což není pravda. No a když na mě přišla řada, začal jsem se naparovat, jak umím montovat nábytek z IKEA a že je to moje práce a že Ljuba ani netuší, jak vypadá ikeácký imbusový klíč. Což není pravda a pánbůh mě za to hned zatepla potrestal.

Koupil jsem si v IKEA nové křeslo k počítači. Postupoval jsme jako zkušený ikeáč. Rozložil jsem si šroubky podle druhu a velikosti, pietně jsem se zachoval k návodu, smontoval spodek, smontoval záda a úhelníkovou paknu a teď vše mělo vrcholit - abych to názorně vysvětlil - sešroubováním placičky a podložky, přičemž závit byl v placičce.

Byl jsme doma sám, Ljuba hrála v divadle. Jak jsem bádal, tak jsem bádal a nevybádal jsem nic chytřejšího, než že to IKEA má špatně. K tomuto závěru dospěje nejeden zákazník a dovedu si představit, jak asi to funguje na help line v IKEA. Oni to ti pacholci totiž nikdy nemají špatně... vždy je chyba na té lidské straně ikeáckého imbusového klíče. Navštívil mě kamarád Přemek. Ukazoval jsem mu, jak to má IKEA špatně a on se divil a říkal, že má zrovna takové křeslo doma.

No jo, holt ta placička se závitem se musela dát pod podložku a ne nahoru na podložku...
Jo, neměl jsem se vytahovat. Ale že trest přijde tak rychle, to mě přece jen překvapilo.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena