BEST OF HYENA: Hra o klacíček
Podotýkám, že jsme v lese a klacíčků je tu opravdu hodně habadějů. Gari si najde klacíček a Nora hned běží jí ho sebrat. Když si najde klacíček Nora, útočí na ni Gari. Někdy se snažím nastolit harmonické vztahy tím, že nabídnu alternativní klacíček. Kupodivu to někdy pomůže, bezklacíčkový pes, byv oklacíčkován, ztrácí zájem o konkurenční klacíček. Ovšem původně oklacíčkovaný pes se odklacíčkuje, zahodí svůj klacíček a běží sebrat ten klacíček, který jsem dal do hry jako ratolest míru.
Pak to vypadá tak, jak je to na obrázku. Mohu vám ale dát písemně se štemplem, že je to projev náklonnosti a že se ty dvě bestie mají rády.
Hra o klacíček
Nelízat
Dnes večer jsme objednaní na veterinu. Je to složitý příběh: před třemi nedělemi Nora někde něco sežrala a museli jsme na veterinu s podezřením na otravu. Dali jí tam injekci s protijedem a do tlapky jí dali kanylu a měla tam kapačku. No a po té kanyle zbyla malinká dírka.
Lízala si ji, až se z dírky stala ranka a někdy před týdnem pořádná rána. Takže znovu na veterinu, dostala kapičky a snad se to začalo zatahovat. Líže si to podstatně míň.
A výsledek? Rány si všimla Gari a dnes ráno jí začala ránu lízat!
Naděje
Pole přilehlé k Nové Zvoli zvané častěji Šmoulov sklizeno a zoráno. Traktorista rozoral i rigol na okraji pole. V něm se držela voda. Půda je tam hlinitá a voda v něm stála i několik dní po dešti. Gari s Norou o rigolu moc dobře věděly. Když jsme se pak vracívalo z lesa novou alejí, snažil jsem je směrovat tak, aby nevletěly to rigolu, nepocákaly se bahnitou vodou a nezprasily se.
Někdy se to povedlo, někdy ne. Bylo to velmi napínavé.
Traktorista rigol zlikvidoval, Gari s Norou nemají kde se zprasit. Chladí se v louži na asfaltce a ta je čistá.
Je po zprasení. Zároveň i po napětí a zábavě.
Mohu ale hledět do budoucna s důvěrou. Ony si něco najdou. Zatím to tak vždycky bylo.
A jsou tu myši
Myši tady byly vždycky, jak by ne, všude kolem nás jsou pšeničná pole a ta musí být myší ráj! Pole jsou teď skoro všechna sklizena. Myši přišly o přirozený úkryt. Gari s Norou je loví na hektarových plochách. Neúspěšně, dodám k tomu. Zatím jsem nezaznamenal ani jeden úlovek. O to větší úsilí, o to větší nadšení pro věc.
Jedna ta myš mě onehdy málem sundala z kola. Jedu, myš vylítla a rovnou pod kolo. Strhl jsem to stranou, abych ji nepřejel a už se ty potvory fyzikální zákony začaly sbírat proti mně. Dopadlo to dobře pro nás pro oba, pro myš i pro mne, jen ty nervíky byly trochu ušetřeny.
Kruh se zřejmě stahuje. Seděli jsme tuhle s Ljubou večer na verandě, vedli řeči a šup, myš proběhla kolem. Tedy, vzájemně se ujišťujeme, že šlo o myšici, nikoli o myš. Bylo to zrzavé a myšice skutečně bydlely na naší zahradě v noře pod kamenem, dokud žila Iriska. Pak umřela, byli jsme bez psa a kočky ze sousedství myšice zlikvidovaly. Takže je možné, že se k nám vrátily, kámen je to pěkný a nory pod ním jsou připravené.
No a jak tak sedíme, zase myšice a namířila si to rovnou k nám, se zjevným úmyslem běžet až do kuchyně!
Takže povolány naše strážkyně pořádku. Chytání hlodavců po poli? Ne! Zde konejte svoje povinnosti!
Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena