Holt, jsem druhej
Pán tvorstva nebo minimálně pán psů? Nenechte se vysmát. Dám příklad. Dnes ráno jsme šli s Gari a Norou minimální okruh, jenom cestu lesíkem zvaným Cíp. To je skutečně cíp lesa mezi Starou Zvolí a naším Šmoulovem, protkaný cestičkami. Znám je všechny zpaměti, žádný problém s orientací.

Nesmí ale být sníh. Takže jdeme, projdeme Cípem na lesní skorosilnici Březovská, vím moc dobře, kde odbočit na stezku zpátky do Cípu… sakra, kde ti čoklové jsou?

<br<Rozhlídnu se. No jo, jak je zasněženo, já přehlíd odbočku… ale Gari s Norou ne, ty zabočily správně a teď tam čekaly: kde se ten starej prďola fláká, že on zase bidenuje a zakufroval!

Ouha, ta tlama
Nejsou to vždycky jenom veselé historky. Prozradím dnes jedno trápení, které Noru sužuje už… možná půl roku. Několikrát denně, a je nevyzpytatelné, kdy se to stane, nemůže zavřít tlamu. Jako kdyby se jí kloub uvolnil. Třese hlavou, zkouší si čelist vrátit na správné místo. Zřejmě ji to nebolí. Snažíme se jí pomoct jemnou masáží. Nechá si na čelist sáhnout, proto si myslím, že ji to nebolí. Nepřišel jsem na to, co to způsobuje: přechod z tepla do zimy? Zívnutí? Žrádlo? Někdy to přestane třeba na týden a zase se to vrátí.
To jsou neduhy stáří. Mně to bude někdo povídat!

A já se fotit nebudu
Jsme na výletě, ubytko máme v Mariánkách a jezdíme po okolí. Dneska to bylo v Kladské, to je místo v lesích za Mariánkami a Kunžvartem. Je to o něco výš než Mariánky… a tím pádem o mínus jeden, dva stupně chladněji a najednou jste na horách a je to tam skvělé. Vyfotit pejsky? To by museli chtít. Což o to, Gari by se dala přemluvit, ale s Norou je to skoro nemožné. Ljubě se obvykle daří je nějak zrežírovat, ale tentokrát nepochodila ani ona. Nezbývá, než abyste se obdivovali, jak krásné červené kabátky naši pejskové mají. Zítra povím, jakou máme strategii pro pohyb ve vysokém sněhu. Tedy, není zas dramaticky vysoký, ale těch dvacet čísel to bude...

Na výletě do Teplé
Je to pár let, co jsme s Ljubou navštívili areál kláštera v Teplé. Tentokrát jsme to chtěli zopakovat mimo sezónu. Krajina je tady v okolí Mariánských Lázní zasněžená, ovšem sníh taje, navíc je mlha. Cesta byla jednu chvíli docela dobrodružná. Těžký sníh láme větve, popadané stromy už byly rozřezané, ale těžko se ubránit pomyšlení, co by se stalo, kdyby takový strom padl zrovna před čumák auta, v horším případě na čumák a v nejhorším na střechu. K ničemu takovému naštěstí nedošlo, kritický úsek překonán. V obci Teplá jsme se chvilku zdrželi, protože přes silnici táhl masopustní průvod! Moc pěkný, dlouhatánský.

Klášterní zahrada vypadala v mlze krásně tajemně. Byli jsme tam úplně sami… to bylo něco zcela jiného, než když jsme tu byli posledně.

No a konečně – podařilo se mi pejsky vyfotit skoro vedle sebe a skoro hlavou ke mně… Tedy, s padesátiprocentním úspěchem.