19.3.2024 | Svátek má Josef


BEST OF HYENA: Hodní pejskové

12.2.2020

Nevím, co se stalo. Z Gari a Nory se stali hodní pejskové. Ráno nestrkají čumáky pod peřinu a nedolují osazenstvo ven. Trpělivě počkají, až lidé vstanou, vyčistí si zuby, natáhnou župany a přejdou do kuchyně. Nesomrují u misek, čekají, až dostanou svoji porci. Pak zalezou na křesílka a podřimují, dokud lidé nedopijí kafe nebo čaj. Nelezou do koupelny a když se oblékám, nemotají se mi do nohavic.

Jsou to prostě hodní pejskové.
Ale je s nimi míň legrace.

Setkání s Cézarem

Cézar je mladičký výmarák, bydlí v domku na okraji Woodstockové loouky. Vídáme ho za plotem zahrady, když jdeme s Gari a Norou kolem. Cézar se s nimi už mockrát setkal, zpravidla je na vodítku, je to divoch a potřebuje trochu pevnější paži.

Jdeme tedy loukou, Gari někde zkoumá myšičky, Nora se drží při mně. Uprostřed louky lidé s pejsky, to víte, vidím na tu dálku jen základní tvary a barvy. Jeden ten pejsek se váhavě blíží. Barvu má nazrzlou, že by to byl Cézar?

Byl to Cézar. Nora se k němu zvolna vydala a taky on kráčel velmi pomalu. Zastavovali se a pak zase udělali pár kroků a pauzovali. K plotu se ženou jak velká voda a skáčou na plot a štěkají. Teď se přibližovali opatrně. No, přivítali se, a Cézar pak skákal na Ljubu, na mě si netroufl, před časem mi to udělal jednou a stačilo mu podrazit nohy a podruhé už to neudělá. Pozdravili se plaše a odběhli.

Divoké city si projeví, až bude mezi nimi plot.

Zablácené kalhoty

Pejskové nejsou nositeli čistoty a jen šílenec by ustavil psa hygienikem. Hlavní prase naší rodiny je Nora. Zabahnila se, jak zákon káže, a pak se kolem mě šmrdolila tak usilovně, že jsem na žebříčku prasáctví zaujal čestné druhé místo, hned za ní.

Musel jsem z kalhot ven a kalhoty šly dovnitř, do pračky. Vypraly se perfektně, bio program 55 minut i se ždímáním.

Spolu s nimi se vypral i můj mobil iPhone 11 Pro.
Jelikož je vodotěsný, jediná změna která na něm nastala, spočívá v tom, že je čisťounký a nemusím se bát vzít ho do ruky, ani kdyby se s ním před tím laskal koronovirák.

Opět jsme vzdorovali živlům

Ráno jsme moc nevzdorovali, to s námi živly pajtlovaly až běda. Počkali jsme, až vítr trochu poleví, ale slejvák trval. Nora se mi držela u nohy. Důvěřuje mi, že všechno zařídím, a myslela, že něco udělám, aby ten nečas skončil. Nakonec jsem udělal to nejlepší, co se nabízelo – otočili jsme to a vrátili jsme se domů.

Pak počasí přestalo zlobit. Seděl jsme u počítače a psal a za oknem krásně svítilo sluníčko a na stromech se (skoro) nehnula ani větvička. Dostavila se Gari a šťoucháním frňákem mě upozornila, že už bude dvanáct a to je čas na druhou denní procházku.

Usmyslel jsem si, že se vypravíme do lesíka u Woodstockové louky. Za krásného slunečného počasí jsem pejsky naložil, vyjel jsem ze Zvole po silnici k Olešku a když jsme dojeli k rybníku, nebe se zatáhlo a zvedl se vítr. Vjel jsem na polní cestu k Olešku. Vede borovým lesem. Vítr rval suché větve, každou chvíli mi nějaká spadla na střechu. Proletěl jsem tím lesíkem jako čert palírnou. Protáhl jsem to okrajem Oleška a zamířil k louce, tam jsem zastavil.

Vylezu a koukám, jaký vítr? Mraky táhly někam pryč a obloha zmodrala. Pejskové se rozběhli za svým zaměstnáním: uprostřed louky hledají sídlo myšího krále.
Když tak pěkně svítí sluníčko, dobře se jim hledá.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena