Je to výzkumnice a šmejdilka a jako taková se zatoulala na pozemek někdejšího prasečáku na okraji Zvole. Z prasečáku zbyla zvolna se rozpadající budova, ale kolem pozemku je pořád více méně souvislý plot. Nora to tam zná, protože v plotě je brána a ona dovede proběhnout dírou ve výplni, takže tam bez problému koná výzkumné cesty. Gari se tam však dostala z lesa, přebroděním potoka a zdoláním strmé stráně. Pak se marně domáhala průchodu druhou bránou, která má výplně plné, funkční.

Těžko pejskovi vysvětlit, aby se vrátil tou cestou, kterou přišel. Její počínání poněkud připomínalo Brownův pohyb. Těkala všemi směry a pomohl zákon pravděpodobnosti – při tom těkání narazila na cestou, kterou přišla, a teď už je doma a sedí mi u nohy a kouká, jestli náhodou tu pro ni trapnou příhodu nenapíšu do Hyeny.

Ale to víš, že napíšu, i fotku přidám!

Protáhnu se?

Vyrovnané síly

Zápasy mezi Gari a Norou nabývají na sportovní hodnotě. Obě borkyně jsou už rovnocenné bojovnice. Dokonce se mi zdá, že Gari začíná být rychlejší, bezesporu má jiný styl běhu. Projevuje se to i v míře zabahnění bříška – Nora se vrací špinavější než Gari. Nevím, čím to je. Možná Gari běží tak rychle, že se bláto na ní nestačí přilepit.

Potkali jsme dnes paní s novofoundlákem. Měla starosti, aby její šedesátikilový pes našim dvacetikilovkám neublížil.

Nestačil se jich dotknout, a ne že by nebyla snaha. Nicméně, dlužno dodat, Nora se v pátek utkala s retřívřicí o klacek a odnesla si šrám na zádech. Šrám je tak umístěný, že si tam nedosáhne jazykem.
Takže jí ránu olizuje Gari.

Přestávka v zápase

Namrzlo

Auto mám jak ledovou kouli, pohybuji se jen pěšky a jdu vééélmi opatrně, jako to dělám od té doby, kdy jsem sebou sek před barákem a pět minut tu ležel v bezvědomí. Deset let tomu, podotýkám, aby někdo neměl blbý poznámky.

Pejskové?
Náledí nenáledí, na jejich pohybové produkci se nic nemění. Naštěstí je nemám na řemínku, jenom vzpomínám na ty šílené chvíle, kdy jsem měl rotvajlera Barta, 45 kg zběsilé hmoty, na horolezeckém lanu a titanové sponě, a stačilo, aby v dálce tří set metrů spatřil jedlého psa a vyrazil a já vlál na náledí...

Je to pryč. Vzpomínka je pryč. Teď aby bylo pryč to pitomé náledí, ale to je moje poznámka.

Moje holky si myslí, že je to docela prima, jak se srandovně potácím.