Máme v kuchyni pikslu na kafe, plechovou, s patentním zavíráním. Jak už to s patenty bývá, někdy se seknou, jako zrovna teď. Už se mi to několikrát stalo a vždycky se s tím hmoždím a trochu u toho nadávám.

Tentokrát jsem se hmoždil trochu víc a kafe se vysypalo na stůl, zapadlo do prostírání a část se vysypala na podlahu.
Teď už chybí jenom to, aby přiběhla Gari a hamtala mi v tom, pomyslel jsem si.
A věřili byste, že mi četla myšlenky a v tu ránu byla tam a hamtala v tom kafi?
Nadával jsem trochu víc než minule a to nadávání přilákalo i Noru. Ale to není čtení myšlenek. To je jen normální ženská zvědavost.

Monopol na modrou

Jdu takhle s pejskama večer, pejskové mají svítící obojky. Oba stejné (mívali jedna modrý, druhá červený, dávali jsme modrý naší hodné Noře a zlobivá Gari měla červený), oba modrý obojek. Poznám je i potmě snadno: rozvážně se pohybující modré světélko indikuje Noru, kmitavé prudké světélko nese Gari. Takže mám přehled.

Jdu tedy a najednou koukám, jsou ve tmě tři světélka barvy modré! Poznám je na tu dálku? Ale jo. Dvě světélka se spojila, chvilku vířila kolem třetího a pak se vzdálila: Gari s Norou si vystačí a s žádným psem se moc nekamarádí. Třebaže má obojek s modrým světélkem.

Čekání na něhu

Co je to platné, Gari je čilejší a silnější a rychlejší než Nora. A domáhá se něhy důrazněji, to ale neznamená, že se jí Nora nedomáhá vůbec. Takhle v krajině, když si sednu, to se Gari hned přiběhne připomenout. Když ale si chci po obědě zdřímnout, pejskové se mi navezou na kanape a to zase si Nora nenechá ujít svoje místo u mé hlavy. Mou ruku má jako polštářek a Gari dříme u nohou.

Až budeme venku, ona si to Gari vynahradí.

Doposud vrcholný výkon Gari a Nory

Jdeme ráno na procházku. Ubíráme se naší liduprázdnou ulici. V dálce vidím, jak auto vyjíždí ze vrat a mizí za rohem. Jdu dál a najednou divné jakési tušení dolehne na moji duši. Jsem už na úrovni vrat, která před chvílí propustila ono auto. No ovšem, Gari s Norou jsou za vraty. Vběhly škvírou dřív, než se vrata zavřela. Kupodivu zde nemají instalované čidlo, to miluje Gari – když já zavírám vrata, Gari ráda vlítne do paprsku a zastaví motor. No, tady to nemají.

Je to pěkný plot z bílých plastových planěk, tak metr šede i s podezdívkou. Jdu k vrátkům. Nemají zvonek. Jdu k sousedům. Tam pochodím: otevře mi milá slečna, hned vidí situaci – od sousedů dělí jejich pozemek jen drátěný plot. Ptám se, jestli tam někde není díra. Není díra, oni taky mají pejska a u sousedů kočky, takže díra je nežádoucí.

Nezbylo, než aby milá slečna přelezla plot, podala mi nejdřív Gari, ta sebou mrskala a drápla ně do nosu. Druhá šla Nora, zakrvácel jsem jí při předávce nosem bok. Nakonec šla slečna, sama. Nos mi ošetřila betadýnem a přelepila náplastí a po této příhodě jsme mohli pokračovat ve zdravotní procházce.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena