Sedm proti jednomu
Proč je třeba do poslední chvíle tajit jména žen a mužů, kteří budou odměněni řádem či vyznamenáním při příležitosti státního svátku 28. října? První důvod: dělalo se to vždycky, je to tradice. Druhý důvod: utajení dodává aktu metalizace na důležitosti. Třetí důvod: utajení přidává na důležitosti lidem, kteří metalizaci připravují, mohou se tvářit v souladu s významem chvíle a odbývati zvědavce. Čtvrtý důvod: publiku se chystá moment překvapení, lidé si mohou šuškat a drobný hradní personál může vynášet zadním vchodem důvěrné informace. Pátý důvod: tisk může spekulovat a zveřejňovat zavádějící informace a poté vše přivádět na pravou míru, což je poutavé. Šestý důvod: zavřou se zobáky závistivcům, kteří budou moci špinit a pomlouvat až po metalizaci, kdežto kdyby to dělali už před metalizací, metalizované by tím rozmrzeli. Sedmý důvod: Hrad může na poslední chvíli cuknout, kdyby se kupříkladu stalo, že čekatel metalizace byl přistižen v samoobsluze při krádeži šišky salámu (a prasklo to na něho). Důvod proti utajování je jediný: každé utajování z jiného důvodu, než je ochrana bezpečnosti a majetku, je trapné a hloupé. Jenže tento jediný argument nemůže proti sedmi výše uvedeným obstát.

Dokončili jsme stavbu
Je to celkem v pořádku, s jedním drobným detailem. Stavba měla být dokončena 23. října a skutečné dokončení padlo na datum o týden pozdější. No, to by nemuselo být tak strašné, kdyby ovšem ten 30. říjen nebyl o rok později. Ano, 30. říjen 2006 a nikoli původních 2005, to je datum, kdy sklenář pokryl dřevěnou kostru stání před garáží průhlednými makrolonovými deskami. Dodejme, že sklenář zdržení nezavinil, naopak! Ten si počínal perfektně a vše vykonal v termínu, který jsme si dohodli. Jenomže se ty termíny postupně všelijak měnily.

Je po všem a nastal čas si položit otázku: proč, u všech vápen a cementů, musí být stavění tak odporná zkušenost? Proč je výskyt neumětelů a zlodějů ve stavebnictví vyšší než v jiných oborech? Proč musíme vzpomínat na budování domova s trpkostí nebo s černým humorem - podle letory?

Zažil jsem stavění za minulého režimu. Tehdy nebylo nic, ale vůbec nic k dostání - vše bylo nutno sehnat, na výběr nebylo nic - dlaždice byly prostě dlaždice a kohoutky do koupelny byly kohoutky do koupelny. Takže to je vhodný příklad rozdílu:
Dřív jste sehnali (přes známé, přes úplatky, přes šťastnou náhodu) dlaždice a pan obkladač je položil.
Dnes jsme přišli do obchodu s dlaždicemi s panem stavitelem a vybírali ze stovek a stovek odstínů, stupňů kvality, designových vzorů. Našli jsme ten pravý.
Kdybyste přišli k nám, spatřili byste v předsíni dost hnusný dlaždice. Proč jste si nechali položit tak hnusný dlaždice?
Stavitel se splet, přivezl jiné než jsme vybrali a když jsme to zjistili, dlaždice byly položené a nebyla síla je nechat vybourat a dovézt jiné a položit.
Tahle operace nás čeká v budoucnosti, až vše přebolí a budeme mít zase stavěcí roupy.
Každého, kdo se pouští do stavění, staví nebo chce stavět, každého lituji a přeji mu pevné nervy.

Závěrem rada: dnešní "stavitelé" jsou zpravidla lidé, kteří nemají zaměstnance - mají notýsek a v něm adresy a mobily. Oni jen dohodnou dodávku a strhnou si nechutné peníze. Vykašlete se na ně. Najměte člověka jako stavební dozor, někoho, kdo tomu rozumí, a řemeslníky si sežeňte sami na internetu. Teď už jsme zavedení na služby řemeslníků ze Zvole a okolí a jsme v pohodě, bez nervů. Jenže tohle víme po dvou letech útrap.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena