Improvizace se musí dobře připravit, říkal profesor V.V. Štech. Záleží na tom, aspoň někdy, KDO ji připraví. Takže musím časově hodně dozadu. Před deseti lety si usmyslel můj vzácný přítel Vláďa Kulič, že na cesty po světě sebou vezme Kačenku, kachničku z umělé hmoty, a bude ji fotit na význačných bodech zeměkoule. Usmyslel si a provedl. Takže jsem mu při některých aktech fotografování asistoval, například na Machu Picchu v Peru nebo na Mysu Dobré naděje v Africe. No a při cestě do USA mi ukazoval krabičku marlborek.
"Jedeme do Arizony, do Marlboro country a tam musí Kačenka být vyfotografována v náležitém aranžmá," vysvětlil. Takže byl to on, kdo aranžmá, tedy tu improvizaci, připravil, vymyslel a rekvizitou opatřil. Má důvtipná žena Ljuba též byla u focení Kačenky v Monuments Valley v Arizoně, no a začala improvizovat a jednat, vypůjčila si od přítele Ládi Ludvíka klobouk a výsledek vidíte zde:

Klikněte na obrázek a uvidíte ho větší. Podotýkám, že Ljuba nekouří. Nicméně předpokládám, že se brzy dočtu, že Ljuba Krbová, notorická kuřačka, pózovala za milión dolarů na reklamní fotce pro firmu Marlboro v Monuments Valley v Arizoně. To zas bude improvizace někoho úplně jiného.

Co jsem záviděl
Přírodní krásy v Nevadě, Utahu a Arizoně, ve třech státech, které jsme nedávno s fotoexpedicí Idifu navštívili? Nic takového nemáme a nemůžeme mít a tečka. Grand Canyon ani Valley of Fire, Zion nebo Brice u nás nevznikly a pokud vzniknou, tak za stovky miliónů let a to nás nemusí zajímat. Záviděl jsem ale čistotu, která tam vládne.
Starají se o ni návštěvníci.
Tahají s sebou tuny vody - v návštěvnických centrech jsou všude nápisy a pokyny, že na výlety je třeba si brát dost pití. No a protože Američané jsou žraví, nosí s sebou i jídlo a cestou ho konzumují. Jenže nezahazují žádné flašky, papíry nebo pytlíky. Cestou v parku nevidíte koše na odpadky - nikdo tam nechodí uklízet. Dělají to sami lidé, prostě dojedí a dopijí, strčí do kapsy nebo do batohu a jdou dál. Jen jednou jsem spatřil na zemi ležet umělohmotnou flašku a nad ní stála Američanka a ječela, který že dobytek to tam nechal. Bylo ale zřejmé, že ji někdo ztratil, tedy vytrousil, rozhodně ji nezahodil někam do škarpy.

Mimoděk jsem vzpomínal na naši nedávnou brigádu ady u nás v lese ve Zvoli, kolik flašek od piva jsme našli a odtahali a kolik jich tam asi přibylo za dobu, která od brigády uplynula...

Nezasloužené vítězství
Musím vysvětlit titulek: ano, ani já, ani Ljuba jsme se o vítězství našich hokejistů nezasloužili ani v tom nejmenším. Samotného faktu, že se mistrovství hraje, jsem si všiml v okamžiku, kdy jsme prohráli s Nory. Pomyslil jsem si něco pochybovačného a když pak jsme začali vyhrávat, věnoval jsem události pozornost limitně blízkou nule. V neděli ráno jsem při snídani zkoumal zpravodajství a to jsem si poprvé všiml, že hrajeme s Rusy.

"To bude výprask," konstatovala Ljuba. Měla víc informací než já a věděla, že Rusové mají skvadru nabitou esy z NHL, kdežto naše esa NHL zůstala doma, tedy tam, ne na mistrovství. No a večer jsme se dívali na film a ten skončil a já se podíval na zpravodajství.

"Jsou dvě minuty do konce," pravil jsem. "No a vypadá to, že vedeme dva nula."

"Cože?" pravila Ljuba.
"No fakt. Dva nula. Teď už jen dva jedna," řekl jsem.
"Jak to, že nikde nikdo neřve?"
"Někde asi řvou," podotkl jsem. Ano, ti se zasloužili, ti řvou, mají obličeje pomalované. A skáčou, protože jsou Češi. My čumíme na film, dokonce na čínskej.
Čas vypršel a Češi vyhráli.
Netušíce, že jsou zrazováni dvěma ignoranty, sledujícími čínský film. I u nás ve Zvoli začal někdo vypouštět rachejtle. Ano, ten ohněstrůjce půjde spát s pocitem zásluhy, ne s pocitem viny, jako my, malověrní.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena