BEST OF HYENA: Dnes trochu smutně
Takže k tomu opravdu smutnému. Posledně, když jsem tam byl s Iris, oba pejskové leželi pod stolem a poslouchali, co si pánové povídají. Tentokrát jsme tam byli bez Iris, ta zůstala doma, jenže ani Bart neležel pod stolem - už nemá sílu na to, aby překonal schody. S velkou námahou se dostane na nějaký třetí, čtvrtý schod a tam sedí. Nenaříká. Se stářím zápasí stejně urputně, jako dříve zápasil s jedlými psy, čím větší, černější a chlupatější byl, tím líp. Ale tenhle zápas se nedá vyhrát, to nejlepší, co od něho můžeme očekávat, je nějaká dočasná remíza, pauzička, oddálení.
Inu, je mu přes dvanáct let a to je o čtyři roky víc, než jeho život odhadovala psí encyklopedie, kterou jsem zkoumal, když Barta dostala Irena k narozeninám. Což si můžeme říkat jako útěchu, ale ten smutek se tím nerozptýlí.
Marné hledání
Iriska zavedla do rodiny několik rituální, jeden je ranní.
Po snídani začne tančit v obývacím pokoji. Je to ten druh tance, který se nazývá "výzva ke hře". Jsou to poskoky více méně na místě, přičemž po dopadu pes prohýbá přední tlapy, jako by se klaněl.
Výzva ke hře? Nic takového. Je to výzva "dej mi kostičku".
Iriska ví, ve které skřínce je pytlík s "kostičkami". Jsou to žmolky buvolí kůže, vypadá to trochu jako delší cigareta, jenže je to , jak řečeno, kožené. A na rozdíl od cigarety to nikoho neobtěžuje, neotravuje a nesmrdí to.
Jenže občas tyhle kostičky dojdou. Už ani jedna ve skřínce není. Vysvětlete to tomu psovi!
Nezbylo, než skřínku otevřít, vytáhnout zásuvku a položit na zem. Iriska vrazila do zásuvky čumák a celou ji přeorala. Opravdu, ani jedna zakutálená kostička tem nebyla.
Teď už je zásoba doplněna, takže dnešní ranní tanec dojde naplnění.
Tak tomu bude zítra a pozítří a všechny další dny, až po ten den, kdy zase dojdou kostičky.
Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena
