BEST OF HYENA: Citlivá duše

Mám samozřejmě na mysli Norinku, naši rodinnou intelektuálku. Citlivost k intelektuálství neodmyslitelně patří. Někdy přechází až k přecitlivosti. Tak například včera. Večer jsme se dívali na nějaký film, pouštěli jsme si ho z DVD. Poznamenal jsem, jaký pěkný obraz ta naše televize Panasonic má. Je ostrý, přirozené barvy, černá je opravdu černá, dobře se ovládá.
Jako kontrast jsem uvedl naši předchozí televizi Samsung, a aby se nezapomnělo, připomínal jsem některé její vlastnosti.
Pes se začal ježit, tvářil se provinile a odplížil se na pelech. A to jsem nikterak nezvyšoval hlas, už vůbec ne tak, jak by si televize Samsung zasloužila! Musel jsem svůj rozklad o Samsungu dokončit s milým úsměvem a vlídnou měkkou itonací. Pak teprve se Norinka vrátila na kanape a dál sledovala promítání.

Tentokrát jen očkování

Garina má poraněný prstík a zjistili jsme, že není očkovaná proti tetanu. Přitom tady kolem nás lidi hodně jezdí na koni a kobylinců je všude plno. Na veterinu jsem se vypravil včera odpoledne.
“Tak co to máme tentokrát?“ vítali nás u pultu. Garinka je stálý zákazník.
„Jen očkování.“
Sestřička čekala něco zajímavějšího. Vyšla paní doktorka. Hned Garinku poznala.
“Copak to tu máme?“
“Jenom očkování.“
“Aha. Tak dobře.“
Nerad působím mrzutosti a zklamání. Příště, až půjdeme na očkování, vymáchám Garinu ve Vltavě a budu tvrdit, že tam skočila z mostu a topila se. V tom ji poznáváme, budou se radovat ti dobří lidé a injekci jí dají bez pocitu, že byli ošizeni.

Vítání vítáním

Gari s Norou žijí bok po boku. Jejich pelechy sousedí a v obýváku má každá svoje křesílko – dejte psovi křesílko a on pak nepoleze na to vaše, takto je to prosté. V pondělí byly nakrátko oddělené od sebe. Garinu jsem vezl na veterinu na očkování a Nora zůstala doma.

Jak dlouho jsem mohl být pryč? Tak hodinu, možná půl druhé. Pak jsem se vrátil s Garinkou domů.
Bylo to vítání, jako kdybych byl pryč půl roku. Hlavičky k sobě, obíhání dokolečka, očichávání, jestli ta druhá je opravdu, ale opravdu opravdu ta druhá a ne jenom nějaký avatar. Výlevy lásky a soudržnosti.
Až přijedeme do garáže v Břežanech, kde mám pracovnu, a budou se zase prát, jako se tam vždycky v garáži perou, tak jim to připomenu.

Bože, ty jsou hubený

Hubené tedy jsou, jen co je pravda. Má jim být vidět páteřička – je jim vidět páteřička. Okraj hrudníku? Každé žebro jim spočítáte. Přitom dostávají do misky ledva se probudí, pak po každé procházce a ty jsou tři, když přijdou ke mně do ateliéru, tam taky mají svoje misky, no a večer, aby nešly s prázdnou spát.
Zrovna včera jsme potkali paní a ta se podivovala nad jejich hubeností. Ten její pes, pořádné to tele, věru hubený nebyl. Něco se s tím musí dělat, ale co? On ten náš Bulínek rád houstičky, s kůrčičkou, ty křupe o sto šest, vprávěla.
Houstičky s kůrčičkou… Já se v minulosti vždycky vyžral na vojenském cvičení. Měl jsem přístup ráno k houskám, jak chodí do kasáren pěkně před pátou ranní, voňavé, s kůrčičkou, ani ta pátá se vám nepřejí…
Zpět k pejskům. Holt ty naše vychrtlice netuší, že něco jako houska existuje. Tu ještě nikdy v životě neviděly, natož aby ochutnaly. Není to celý důvod jejich hubenosti, částečný jistě ano.

Já ho taky viděl

Obvykle je to tady o pejskách, dneska ale o muflonovi. Je to slavný muflon, byl ve zpravodajství – pobíhal po Smíchově, zavinil bouračku a nakonec ho dopadli na autobusovém nádraží nedaleko Anděla a skolili uspávací puškou a jak věřím, po náležitých omluvách a dobrém napapání vypustili do přírody.
Já ho taky viděl! Jel jsem odpoledne do rádia, po Strakonické a před Železničním mostem jsem zahnul na Hořejší nábřeží. Tam už auta zastavovala a dávala blikačky a já koukám, hele muflon. Stačil jsem ho vyfotit mobilem, jak seběhl z vozovky na trávník a pak nahoru po náspu – na Železniční most! Tam jezdí vlaky co minutu! Zavolal jsem na 158 a řekl jim, co se děje. No a večer jsem se dočetl, že dopadl dobře. Měl tedy hodně dobrodružné odpoledne. On se musel z toho náspu dostat přes Zborovskou (masivně frekventovanou) a přes Nádražní (masivně frekventovanou, auta + tramvaje) na to nádraží. Má o čem vyprávět.
Doufám, že se kolouchové nenechají strhnout příkladem.

Tady se dá bejt.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena