Chytrost a důvtip
Chytré, to obě jsou jak vopice. Důvtipu ale pomálu. Dám příklad.

Nora leží na rohožce před domovními dveřmi. Svítí sluníčko. Chápu, že je to velká blaženost, ležet na rohožce před barákem. Gari je chytrá a taky ví, jak slastné je ležení na rohožce před barákem.

Místo aby vyšla z kuchyně na terasu a barák obešla a k Noře se připojila, pokud možno ji vypudila z rohožky, lehne si v předsíni k domovním dveřím a kvílí.

I to je svým způsobem chytré, protože mě tím přivolá a pustím ji na Norou a ona ji vypudí z rohožky. Důvtipné to ale není.

Nestěžují si
Je čím dál větší horko a přibývá i komárů. Pejskové už volí cestu stínem, kdepak že by běhali jen tak, kam je nos zavede! Komáři jsou všudypřítomní.

Proti klíšťatům mají obojky a skutečně to funguje, klíšťat objevíme málo a většinou jsou mrtvá. Ale co s komáry?

Já se stříkám repelentem a když zapomenu, je to docela peklo. Mám snad je taky repelentit? Teď, když to píšu, napadlo mě zagooglit, jestli se dělají i repelenty na psy – a dělají! Objednám!

Zatím to holky musí vydržet. Co jiného jim zbývá?

Když je horko
Zůstal jsem jak sám voják v poli, široká rodina je na prázdninách. Mimo jiné zalejvám mladejm okurky a rajčata. Dnes mě doprovázaly Gari s Norou. Jindy jsou nadšené, že mohou šmejdit po neobvyklé zahradě, strkat všude nos a všechno si pořádně prohlídnout.

A dnes?
Na zahradě stojí pro děti trampolína. Asi vás nebudu dlouho přesvědčovat, že nejsem typický trampolínový typ. Podle mě je to šeredný obrovský krám k ničemu.

Ale pozor, pejskové mají jiný názor. Hned zjistily, že jestli je někde na zahradě stín, tak je to POD TRAMPOLÍNOU, stín stínovatý, o to lepší, že se pod trampolínou nedá sekat tráva (i to je zdroj mé nelibosti) a vysoká tráva líp chladí než krátká, to dá rozum. I ten psí, a to je, panečku, nějaký rozum!

Pěkný úspěch

Byl jsem s pejsky opět zalejvat zahradu u mladejch. Zalejvám, zalejvám a najednou – štěkot. Jdu se podívat.

Ono je to tam tak, že pozemek má vrata a pak následuje něco jako ulička tak pětadvacet metrů dlouhá, vroubená z obou stran plotem. Ústí do ulice. Nno a na konci uličky, tedy na ulici, se ježil kocour a Gari s Norou na něho štěkaly.

Štěkaly, nehonily ho. Holt, byly tu cizí a jaksi cítily, že on sem patří víc než ony a ten kocour to dával najevo, ježil se a určitě syčel, co jako že tohle má bejt a co tyhle vohéry dělají na jeho zahradě?

Nakonec jsem zahradu dozalil. Psice kocoura zahnaly. Všichni jsme zaznamenali pěkný úspěch.

Čuchací pes

Každý pes je čuchací, ne každý čmuchá užitečně. Pro mě by byl nejužitečnější takový, který umí vyčuchat založený mobil. Nedovede to ani Gari, ani Nora, jsou mi k ničemu a dnes to dopadlo tak, že jsem o výpomoc musel požádat kamarádku co bydlí naproti, zašel jsem za ní, aby mi zavolala.

Ani pak ale nebylo snadné parchanta mobila najít. Byl v mé pracovně, ale sakra kde?

Vysvětlení prosté. Odpoledne mi volali z redakce, abych jim dal číslo konta aby mi poslali prachy za fejeton. Mám všechny možné tajnosti v sešitě v šupleti, takže jsem vytáhl sešit… a mobil jsem položil do šuplete místo na desku stolu. Ach jo.