V těchto vedřinách bývá u nás Anna s Eliáškem – máme tu samozřejmě taky vedro, ale nějak se líp snáší ve Zvoli na zahrádce za barákem, než na sídlišti v Praze. Gari si chlapečka oblíbila. Ráda se kolem něho motá a je velice spokojená, když Anna miminko položí na matraci a Gari si může k němu lehnout.

Nora je Paní Opatrná, dává najevo, že v zásadě proti miminku nic nemá, ale že bude nadále naslouchat rad Matky Moudrosti a půjde mu z cesty – i když zatím děťátko je jenom o málo pohyblivější než houska. Žádné kamarádíčkování. Gari zvolila jinou strategii. Zatím s Elim moc legrace není, ale kdo si počká, ten se dočká a třeba se z toho tvorečka vyklube něco akčnějšího.
To víš, že se vyklube. Už brzy.

Bez pejsků

O víkendu jsem byl na Moravě. V Bílovci se konal Parcon, to je slezina scifistů, pořádá se to už čtyřicet let a nejsou zas tak moc daleko doby, kdy jsem nechyběl na žádném z nich. Tentokrát jsem tam jel po pár letech a bylo to moc fajn a budu jezdit zase.

Jen jedinkrát za tu dobu jsem tam byl se psem – jeli jsme tenkrát v Ljubou a ještě s Iriskou do Brna a i v tom Bílovci jsem potkal lidi, kteří na Irisku v Brně vzpomínali. Tady v Bílovci někdo měl dokonce dva psy, tuším, že to byli australští honáci (ti psi, jmenují se tak). Když je někdo psomil, jako třeba já, a je bez psa, pořád kouká po jiných psech, protože se mu stejská. Byl jsem tedy rád, že se honiči motají kolem scifistických nohou. No a v sobotu večer jsme měl povídání o tom, jak se v osmdesátkách překládaly filmy, a jeden ten pejsek ležel hned kousek ode mne a podřimoval. Moc ho nezajímalo, jak jsme před pětatřiceti lety překládali Hvězdné války. Zato mě zajímalo, kde je ten druhý.

Ono by to bylo ve výsledku jedno, jestli při mém povídání podřimuje jeden pes nebo dva, nicméně k mé duševní pohodě přispívají dva pejskové víc než pouze jeden,

Kruté zacházení

Pejskové milují zajímavé děje a chtějí se účastnit, Nora víc, Gari míň. Nicméně i Gari se jde podívat, chvilku přihlíží a teprve pak se odebere na křesílko, aby mohla vše dále pozorovat oknem. No a včera večer začala akce, který ještě potrvá – a pejskové jsou vyloučeni!

Zahrádku nám napadl zavíječ zimostrázový, housenka která u nás nikdy nebyla, přišlo to prý někdy před osmi lety z Německa. Je proti tomu postřik, no a o tom jde řeč. Včera odpoledne jsem nakoupil stříkání, tedy prášek do vody, přípravky jsou různé, Google mi napovídá Karate a Decis, mně poradili něco jiného, ale nechce se mi od počítače do garáže, zprávu doplním zítra. Housenky žijí a žerou buxusové keře zevnitř, zprvu nejsou na povrchu vidět. Začali jsme je tedy masakrovat včera večer, dnes budeme pokračovat. Bez asistence pejsků – takoví kruťáci jsme!