Práce kolem trati
Ze Zvole do Prahy (a naopak) rád jezdím přes Vrané, kolem Vltavy. Silnice vede podél trati sázavského pacifiku. Ta je v této době přerušená, uzavřená, vlaky končí ve Zbraslavi: upravuje se terén nad tratí. Včera jsem o těch pracích vedl hovor se stopařkou. Byla to paní ani ne tak moc v letech, jako spíš byla zhuntovaná pivem, bůčkem a závistí vůči sousedům, ta zloba jí čišela z tučného obličeje. Usedla do auta (vezl jsem ji ve směru od Zbraslavi do Vraného). Zapředl jsem asi takový dialog:
Já: Ta stráň padala dolů do kolejí?
Ona: No jo.
Pak bylo chvilku ticho. Stráň je skoro strmá, tedy skoro kolmá. Viděl jsem, že na ní vyřezali stromy, byly to nějaké dřeviny z náletu, břízy a akáty. Vypadala na to, že je to hodně padací stráň. Pročpak asi kácejí ty stromy, napadlo mě, vždyť ty ji drží svými kořeny?
Já: Jenže když to takhle vyřezali, tak ta stráň bude padat o to víc, ne?
Ona: Voni tam něco vysázej.
Pak už jsem se raději na nic neptal, abych náhodou nějakou neslíz.
S těmi stopaři je to zajímavé - na trase Zbraslav - Vraný je vozím často, moc zábavy s nimi není, většinou z nich je cítit chlast, občas pot a smradlavén nohy. Zábavy si s nimi člověk neužije. Příjemní byli stopaři, které jsem vezl daleko do Německa - onehdy, když jsem jel na Photokinu do Kolína nad Rýnem, vezl jsem je až k Norimberku! Studenti, kluk s holkou, povídali jsme si a bylo to fajn. Ta holka vyprávěla, že byla loni stopen až v Íránu. A teď jeli na půlroční stáž do Štrasburku. Upřímně jsem jim pak popřál šťastnou cestu dál... i životem.

Byl jsem "profesóre"
Někdy před patnácti lety jsem obědval v originál italské restauraci v New Yorku a velmi mě zaujalo, že mi vrchní říkal "dottore". Připadal jsem si jako postava z Felliniho filmu! Nemohl vědět, že mám doktorát. Poznal to podle jiskry intelektu v oku? Podle tvaru lysé hlavy? Radil jsem se o tom s jedním znalcem poměrů.
"Říká dottore každému nad padesát. Za deset let ti bude říkat professore."
Od té doby jsem v New Yorku nebyl a nevím, zdali se poměry v italských restauracích změnily. Rozhodně ale po dnešku budu titul "professore" vyžadovat! Vedl jsem řeč na novinářské vysoké škole, tedy v té škole, kde jsem sám studoval a doktorát posléze vydobyl na základě doktorské práce o francouzském studentském anarchismu.
Byl to zvláštní pocit. Samozřejmě, že jsme zvyklý na promluvy k shromážděním - vždyť vedu semináře v našem Institutu digitální fotografie IDIF. Jenže vysoká škola je vysoká škola. Cítil jsem se tam jaksi uctivě. Jsem si vědom toho, že kdo umí umí a kdo neumí, učí a jelikož o novinařině a její praxi vím opravdu hodně, připadalo mi trochu pitomé o tom někomu vykládat. Nejlíp se vykládá o něčem, o čem nemáte ani tušení.
Nicméně mě uklidnilo, že poměry jsou pořád stejné jako za mých časů. Učenosti nezabírají. Stačí ale nastolit nějakou bombastickou tezi a úspěch je zaručen. Takže zde tato teze:
Internet je jako veliké rozsáhlé město. Jsou zde malé útulné domky i velké paláce, jsou zde zábavní centra a nevěstince, jakož i školy a svatyně, samozřejmě obchodní domy. A pod tím je síť kanálů - to jsou komentáře pod články, v nich tečou splašky a zvratky a když se tam náhodou někdo slušný namočí, zděšen prchá.
Ta se líbila nejvíc a na to téma mají vzniknout hned dvě klauzurní práce. Už se na ně těším!

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena