Bartíček už není, zato je na Mrázovce Bronx: štěně německého ovčáka, hnědý s černým hřbetem a černým čumákem. Už mu stojí obě uši. Na Mrázovce je už tři neděle, David ho přivezl, když bylo jasné, že na Barta čekají poslední dny. Bronxík k němu byl velice ohleduplný, neotravoval ho, zdálo se, že ho hlídá: lehal si poblíž něho a když se chudák staroušek někam odbelhal, běžel za ním, aby mu byl na blízku.
Takže on bude na Mrátzovce vladařit. Dominka se ho bála, protože přece jenom je to pejsek neposedný a tuze živý, takže v sobotu jsme dělali uklidňovací výpravu. Bronxík se po několika stech metrech unavil a lehl si, a Dominka se osmělila a hladila ho a zjistila, že má hebounkou srst a že jí olizuje ruku maličkým jazýčkem a že s ním je možné kamarádit.
Takže není tak smutno, jak by mělo být. I když... je smutno.

V úterý jsem měl vernisáž obrazů
V galerie Zahrady nad řekou v Olešku jsme v úterý odpoledne otevřeli výstavu mých obrazů. Já už dřív sem tam namaloval nějaký obraz. Nicméně až v poslední době na mě začal tlačit náš kamarád Václav Wiesner a dotlačil mě až k sérii, která je k vidění v Bonsai zahradě v Olešku. Namaloval jsem například vernovskou sérii, ukázky jsou zde:

Kapitán Nemo	Parní slon	15letý kapitán

Nevěřil bych, jak je to těžké namalovat obraz... Nejvíc se mi líbí Patnáctiletý kapitán, ten žlutý pán vlevo dole je Negoro vsouvající do kompasnice magnet. Ljubě se líbí nejvíc Nemo. Ten tygr prý vypadá moc jako kocour. Já si ale myslím, že tygři vypadají jako kocouři.

Obrazů je celkem dvacet, jeden je ale malinkej.

Kdybyste se na výstavu chtěli podívat - bude tam možná až do konce roku - stačí se mrknout na webovou stránku pana Wiesnera a tam dole je adresa (Oleško, Vltavská 1048) a telefon, na který můžete zavolat a domluvit návštěvu 602 315 658. A je tam spousta zajímavých věcí.

Vernisáž dopadla dobře - prodal jsem jeden obraz!
Všechno včera proběhlo v galerii Zahrady nad řekou v Olešku výborně: všechny obrazy (je jich 19) visí, podařilo se mi vytisknout papírky s názvy, přišli lidi, koukali, nikdo se nesmál (nahlas) a nikdo se nepokusil útočit na moje obrazy deštníkem. Jen to je trochu znepokojivé, protože z dějin výtvarného umění víme, že útoky deštníkem jsou předznamenáním pozdějšího vysokého ocenění výtvarného díla, pravda, obvykle až dlouho po smrti autorově.

Hlasní kurátorkou výstavy byla Iris. Té se tam na výstavě taky líbilo, protože se podávaly obložené chlebíčky - jenže ona nedostala ani jeden, protože by se jí udělalo špatně. Nicméně ta naděje, že přece jeden ukápne, ji držela v dobré náladě.

No a prodal jsem jeden obraz, bude viset v hlae hotelu Beseda v Karlíně, jsem velmi pyšný - jsem profesinální malíř!

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena