Bojíme se policajtů
Tak teď jsme se pořádně rozklepali. Má to až komické rozměry. Potkal jsem dlouhatánskou kolonu - vpředu jel policejní vůz s nadčlověkem za volantem a další trůnili vedle něho a za ním, v ksichtech vědomí, že mohou cokoli. A za nimi se vlekli blbečkové, kteří se živí trapným občanským povoláním a na ten automobil si vydělali a koupili si ho poté, co je stát orval o padesát haléřů z každé vydělané koruny a i ten automobil byl o dvacet procent dražší a z každého litru benzínu platí další šílené daně. Nikdo se neodvážil předjet.
Pak jsem dojel tady u nás do Hodkovic, kde nějaká vykutálená firma "pracuje" na obnově silnice, na dvou stech metrech kutá už měsíc metr široký proužek, je tam samozřejmě třicítka nebo dvacítka nebo co, snad by po vás chtěli, abyste to auto tlačili, a kdybyste tam jeli rychleji, ukradnou vám dle zákona prosazeného lidovci a sociálními demokraty peníze a ještě vám dají body, čímž zvýší hrozbu že vám seberou řidičák - tudíž vás připraví o prostředek k vykonávání povolání, tam v těch Hodkovicích samozřejmě na silnici nikdo nedělá, jen se tam vlečete a tetelíte se, jestli nějaký vykuk nečíhá za popelnicí se speedgunem, aby vás sejmul.
Mohl bych pokračovat libovolně dlouho, proto skončím:
Takový je náš stát.

Seminář o bonsaích
V neděli jsme byli na semináři o tvarování bonsaí v Libčanech v tamním Bonsaicentru - zde je webová stránka i s fotografickou dokumentací. Měli jsme si přivézt materiál ke zpracování, tedy nějaký stromeček, který bude sestřihán a sdrátován do tvaru bonsaie.
Když jsme loni - už je to déle než rok -začali stavět, tedy přistavovat k existujícímu domečku ve Zvoli, kolem toho existujícího domečku ležela celkem normální (existující) zahrádka s normálními existujícími stromy. Nedaleko vchodu trůnil "hnízdivý smrk", tedy smrková koulička. Ljuba chtěla smrček přesadit. Já byl toho názoru, že by se mu mohlo při přesazování něco stát a že je v takových místech, kde by mohl přečkat stavební ruch. Vždyť to bude za pár týdnů hotové, argumentoval jsem. A proč by zedníci měli šlapat po hnízdivém smrčku v místech, kde nic stavět nebudou a kde nebudou mít důvod tam šlapat?
Důvod se našel. Po roce zbyla ze smrčku truchlivá troska.
Uvažovali jsme o tom, zda vzít trosku do Libčan. Ještě se nám vysmějí, že tak strašně zacházíme se smrčky!
A výsledek?
"Zlatý zedníci!" radovali se pánové Pišlové, otec a syn, když viděli tu potvoru. "Víc takových zedníků!"
No a celé odpoledne pak pomáhali vytvořit z trosky bonsai.
Večer jsme jeli domů. Sdrátovaná troska trůnila vzadu v autě na sedadle. No, než jsme dojeli, byla z ní zase už jen spláclá troska. Ale základ, tedy střih, ten zůstal. Vrátíme stromečkovi jeho pišlí tvar. A za pět, deset let budeme volat: "Zlatý zedníci!"
Teď by nám to nešlo od srdce.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena