Kočka na střeše, to je vrchol drzosti, přinejmenším je to vrchol drzosti podle názoru našich pejsků. Jakmile se kočka na střeše sousedovic domu objeví, seskočí Gari a Nora ze svých křesílek a bok po boku řvou a poskakují u prosklených dveří a domáhají se vypuštění do zahrady. Tam budou štěkat a poskakovat – a zároveň se budou otáčet k našemu domu, tedy ke mně. Možná, že ode mne chtějí, abych vzal žebřík, přelezl plot a vylezl sousedům na střechu, kočku polapil a předhodil jim ji.

Tedy – to je scénář, který nikdy nenastal a mohu dát stoprocentní záruku, že nenastane. Kočka to ví, a proto se prochází po střeše v bohorovném klidu. Já nejsem v bohorovném klidu, protože tři metry od uší mi řvou a poskakují dva čoklové.

Neviditelný pes

No a už tu máme neviditelného psa druhého v pořadí, v disciplině neviditelnosti zaperlila Nora. Včera totiž přijel pan veterinární doktor, aby nám pejsky očkoval proti vzteklině, psince a parvoviroze, to jsou dvě injekce. Pan doktor přijel, zastavil autem před barákem a zazvonil. Gari a Nora s řevem běžely po schodech k domovním dveřím, tam dál řvaly a skákaly, standardní to uvítací obřad. Otevřel jsem domovní dveře, jdu otevřít vrátka, vítám pana doktora a pejskové se motají kolem návštěvy.

Motají se, Gari se zajímá, co ten pán nese v kufříku, nebylo by tam něco k snědku? No a Nora začíná pomalu chápat. Tohle není normální návštěva, tohle je nějaká divná návštěva, tady nemusím bejt. A zvolna, velmi nenápadně, činila se býti neviditelnou, pomalým krokem se vzdalovala a už mizela za rohem a bylo třeba ji zviditelnit až na druhém konci pozemku. No, není veliký.

Pejskové očkováni a podezřelá návštěva nadále nehrozí. Leda až za rok.

Sněží!

Hlásilo to rádio, že sněžit bude, moje appka na mobilu zarytě tvrdila, že bude jenom cloudy. Ráno vystrčím nos a hned jsem ho zastrčil – ono mrňavě, nedomrle sněžilo! Šel jsem to oznámit pejskům. Gari se zachrula hlouběji do pelechu a Nora se šla taky podívat: vystrčila nos, dokonce šla ven a hned mazala zpátky a dokonce se tlapkou dobývala do zavřených dveří mezi předsíní a chodbičkou.

Nicméně, milé dámy, sníh je faktum odpovídající kalendáři. Měl tu být už dávno, je přece po svatém Martinovi. Nezbude nám než vyrazit a těšit se vědomím, že tohle je sníh slaboučký, středočeský, v podstatě teplý, nikterak kalamitní. Pro vás je to podnět, abyste po té louce lítaly ještě zběsilejší rychlostí než obvykle.

Vyšel Rock mého života

Mám Vánoce s předstihem, v nakladatelství Plus mi vyšel sci-fi román Rock mého života. Vychází podruhé, s obrázky Martina Zhoufa. Patří do mého Arkadského cyklu (ale je to samostatný příběh, není to ikstý díl něčeho!), to znamená že hrdina-vypravěč je Kuba Nedomý, jeho kamarád je kyborg Dědek Čuchák a společnice je wudangská bojovnice Su Wang-li, mistr meče Třpyt rosy. Pak tam jsou ještě robotičtí ninžové a neformální tým, ten nasypal ninži do Londýna a ti tam zmasakrovali muslimské teroristy a byl z toho docela poprask.

Konečně jsem se rozhoupal a teď už definitivně píšu další román do série. Jmenuje se Ultimus, vyjde příští rok a na Rock mého života volně navazuje.