BEST OF HYENA: Blbinky, na to vás užije
Jak to všechno vzniklo? Mé googlení se v tomto směru dopídilo až do roku 1708, kdy si tuto otázku položil magazín Apollo a došel k závěru, že "se to neví". Podle jedné teorie tradice vznikla v 16. století ve Francii v souvislosti s reformou kalendáře. Měla odstranit zmatky, které vznikly tím, že 1. leden učinil začátkem roku Julius Caesar, avšak v následující epoše byly snahy spojit začátek roku s Velikonocemi. Tahanice kolem kalendáře prý způsobily zvyk "vyvádění aprílem".
Nicméně se zdá, že je to násilně naroubované vysvětlení. Badatelé spatřují jakýsi náznak v Chaucerovi, tedy v textu ze 14. století, nicméně i toto vysvětlení je, zdá se, násilné. Pravděpodobně původ aprílu je ve slavnostech jara s původem hluboko v antice. Ve středověku tyto slavnosti vrcholily 25. března a končily právě 1. dubna. No a je možné se vrátit ke "kalendářové teorii": v 16. století stoupenci moderních směrů slavili Nový rok 1. ledna, kdežto tradicionalisté 1. dubna. No a modernisté si z nich dělali legraci a lepili jim na záda papírové rybičky. Stačí?
Vernisáž na Prague Photo
Koná se v Mánesu, je to veletrh a přehlídka a zkrátka všechno kolem fotografie. Více se dozvíte na webu PraguePhoto a k tomu dodám jen to, že v sezamu vystavovatelů najdete hned pod Asociací profesionálních fotografů ČR ještě Ateliér pod pumpou - a to jsme my s Ljubou. V rámci IDIF jsem založil tenhle Ateliér, zaměřený na individuální výuku fotografie.
Přesvědčil jsem se, že k tomu, aby se někdo nučil fotit, potřebuje soustavné vedení - kvůli tomu už třetím rokem vedu Dílnu a opravdu mám i posluchače, kteří tam chodá třetí rok. Mimochodem, zkušenost mě dovedla k poznání, že když se chcete naučit cokoli, trvá to minimálně tři roky.
No a ten Ateliér pod pumpou je určený pro jednotlivce. Přihlásit se dá mailem na podpumpou zavináč idif.cz, no a pak, děj se vůle boží.
V pondělí tam byl docela šrumec, snažili jsme se s Ljubou vybrat hodně různé fotky a někomu se líbily ty moje, jiným ty její. Těch druhých bylo víc. Já fotím spíš ty benzínové pumpy a jiné nezáživné věci. Takhle mě na vernisáži vyfotil pan Louda:
Po těch dlouhých letech
Stalo se, že jednou takhle sedím a dnes už nebožtík Bart se nějak ocitl přede mnou - připomínám, že jde o rotvajlera, s nímž jsem sdílel dvanáct let dobré i zlé, a který odešel na věčnost loni. No a ten Bart měl hlavu v úrovni mé hlavy - zátylím ke mně. Já neměl lepší nápad než uchopit jedno jeho plandavé ucho do zubů, docela jemně. To je jasné, že jsem ho nekous! No a Bart se ohnal a cvaknul mě zubem, trefil mě kousek od oka. Krvácelo to, rána se zacelila, ale pak se tam udělal nějaký takový tentoček a teprve včera jsem si ho nechal odstranit, ten tentoček. No, pár let to trvalo, než jsem se k tomu odhodlal. Asi tak pět, odhaduju...
Znáte to: pět let váháte a sbíráte odvahu a nakonec to je odbyté! Celá operace trvala půl hodiny, paní doktorka mi dala nejdřív jednu injekci, to příjemné nebylo, tu druhou jsem už necítil a vyřezávání už vůbec ne. Takže do jara vyrážím s novým ksichtem.
Jen aby se to jaro neleklo a neuteklo, až mě s tím mým novým ksichtem uvidí.
O Velikonocích v ilegalitě
Velikonoce jsou výborné svátky, i když je neberete jako příležitost k rozjímání. Velikonoční pondělí je věnováno velikonočnímu vejprasku a ten se u nás nevede. Asi tak: když po chalupách chodí děti s košíčkem a odříkávají koledu, vem to ďas. Horší jsou výrostci, kteří to berou jako alotrium a pak se baví tím, že po sobě házejí vykoledovanými vajíčky. No a korunu tomu nasadí ožralí strejdové, ti to občas berou vysloveně pogromisticky.
Takže letošní velikonoční pondělí u nás proběhlo v klidu. O ten jsme se zasloužili tím, že jsme nacpali papírek do zvonku, aby nezvonil. Pak jsme šli s Irdou na výlet za kamarády do sousední vesnice. Vrátili jsme se v poledne a to už bývá kid.
No, nebyl úplně. Přišli sousedi s pomlázkami, tedy dospělí sousedi. Dostali slivovici a oni byli milí, vůbec ne pogromističtí. Takže se vše odehrálo tak, jak má být, v klidu a pohodě.
Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena
