Postupně, jak se Nora doslova prokousává ze štěněčího, buduje si návyky a rituály. Jeden se odehrává v noci. Někdy po třetí vstane, složitě, s vrzáním (má pelíšek v nízkém košíku), a potom nastává jedna ze tří variant:

Jde se podívat, jestli jsem v posteli. Její pelech je na odvrácené straně, tedy na straně postele obývané Ljubou. Když mě na mé půlce najde, spokojeně odejde, s vrzáním ulehne a spí dál. Nevím, z čeho vzešla ta pochyba, zda pravidelně spávám na své půlce postele. Nebudu to rozebírat, ale věru se nestalo, že bych tam nebyl. Zjeví se a zmizí jako Bílá paní.

Druhá varianta, ta nastala dnes, znamená výzvu. Miska s pitím je prázdná a já jsem bez dekretu jmenován zřízencem vody, dejme tomu vodníkem. Hrnečkem doplním misku, Nora se napije a s vrtáním jde spát.

No a třetí možnost, ta je pro oba nejnáročnější. Chce se jí čurat, takže mě vzbudí a jdeme vykonat to, co vykonati třeba. Však se taky rád svezu s sebou.

Rituálem se stal i norský fotbal, jak už jsem tady o něm psal a chystám se ho zachytit obrazově i slovně – vypracovat pravidla. Ale to je mnohem složitější úkol, než jakým je zápis Nořina nočního rituálu. Zatím tedy fotku:

Jednou rukou držet míč a druhou fotit, nesnadná to práce!

Literární porada

Pejskové mají rádi návštěvy. Někdy jim dávají najevo až moc velkou přízeň. Návštěva se kysele usmívá a říká "roztomilej, roztomilej", zatímco dlaní stírá stopy psích tlap z kalhot nebo ze sukně. To se Nora zatím nenaučila. Dům je především její hrad a zastává zásadu "host do domu, hůl do ruky". Takže když si včera večer přišla mladá adeptka literární pro rozumy, Nora zůstala stát ve dveřích předsíně a štěkala na ni – to je naprosté unikum, protože Nora je pejsek běhací a skákací a chňapací, nikoli kousací. No a pak se uprdla, čímž navodila tu správnou atmosféru. Jsem zvědav, jaký vliv bude mít na mladou adeptku zvláště ta druhá část uvítací procedury. Třeba se z ní stane proslulá autorka a bude dávat interviewy o svých začátcích a ona bude říkat: "Literární začátky? Paní redaktorko, tak začátky, to je úplnej prd."

Abych o něco nepřišla...

Nezměřitelná

Nora teď váží 16,20 kg . To ji musíte zít do náručí, zvážit se, pak se zvážit bez psa a prostým odečtem dojdete k váze psa. Ale změřit výšku? K tomu je třeba metrová míra. Máme doma druhé tré – krejčovský metr, ocelový metr a skládací tesařský. Asi by byl nejlepší ten krejčovský, ale ten je momentálně bůhví kde. Svým hadím způsobem se odplazil a kamsi zavinul, jak už to krejčovské metry dělávají. Nejlépe po ruce je ten tesařský, přechováváme ho v šupleti kuchyňské linky a zatím má z celé trojice nejmenší únikářské sklony. Jenže Nora se ho bojí. Je žlutý a celkově takový divný. Ocelový metr je taky divný, ale míň, jenže zase ne o moc míň, takže se ho taky bojí. Samozřejmě, lze Noru polapit a přidržet, a bylo by to pak jednoduché, kdyby měla nohy pevné, jako je má stůl nebo židle. Ona je má skládací jako metr a když se přiblížím z polapenému psu s libovolným metrem, nohy přikrčí a je po měření.

Zkusil jsem ji odměřit prstem na noze. Že jako přistoupím bokem, nenápadně udělám znamínko, poodstoupím s prstem přitištěným a je to. Ano, je to, ale je to přesné?

Kombinovanými metodami se tedy zjistilo, že Nora měří v kohoutku 60 cm.
Takže víme, na čem jsme.
Stal se svět díky tomu lepším místem k životu?