Funguje, nefunguje
O příkopech šla řeč už včera - zakládání trávníku a pokládání postřikového automatu, to jsou poslední dvě velké práce (jak doufám), které tu děláme. Postřikové zařízení, tedy automatické kropítko, bylo včera dohotoveno, automat nastaven, ovládání vysvětleno, firma odjela.
Načež začalo hustě pršet.
Na tom není nic divného. Na Mrázovce, kde jsem bydlel dřív, sérii roků s horkým létem ukončila instalace bazénu gumáku, následovala léta nedomrlá a horká léta opět nastala, jakmile jsem se odstěhoval. Takže logicky by teď mělo následovat období dešťů.
Mohlo by mi to být - osobně vzato - jedno, protože cílem je zalitá zahrada a je lhostejno, zda ji zaleju deštěm nebo vodou z vrtu. OK, součástí systému je dešťové čidlo. Jakmile prší, čidlo to učidlí, dá pokyn centrále a ta nezapne stříkání.
Byli jsme zvědavi, zdali to funguje. Automat měl zapnout systém v deset večer. Hustě pršelo. Myslel jsem na ten paradox: ono to funguje, když to nefunguje, rozumějte, všechno bude v pořádku, když to nebude stříkat.
Nestříkalo, funguje to.
Ve tři čtvrti na jedenáct, stále za hustého deště, automat spustil stříkání. Běžel jsem už v pyžamu k ovládací skřínce. Naběhl jsem do trysky, umístěné jako strážce skřínky, jen proto, abych zjistil, že je zamčená. Musí být zamčená, aby se v tom někdo nemohl vrtat! Vyběhnu z deště a z dosahu trysky, hledám klíč, kupodivu naleznu, vrátím se, vypnu to. Přestalo to stříkat.
Dnes ráno, opět z hustého deště, to zase začalo stříkat.
"Oni asi zapomněli sundat z toho čidla futrál," poznamenala Ljuba.
Anebo je v automatu nasírací obvod, to je pravděpodobnější vysvětlení.

Bahenní pes
Naše Iris se změnila v pomalého až váhavého psa, který se drží u nohy, nejraději za patami toho, kdo ho provází. Tak tohle jsme si mysleli ještě nedávno - a nebyl to jen tak ledajaký výmysl. Fakta se zdála tomu nasvědčovat.
Ledva začalo pršet, z loudavé Iris se stal sprinter Iris, opět je z ní ta kmitavá bílá tečka, tak kmitavá, že máte pocit dvojího výskytu: je na dvou místech najednou. Pobíhá po mokrém oraništi a vesele si omítá bílé břicho bahnem. A opět se musí po návratu domů transportovat do vany, opět se tváří jako mučednice, když se jí snažíme navrátit pomocí sprchy původní barvu.
Loudavá Iris? Rozmrzelá vedrem, taková to byla Iris v červenci a v zapršeném srpnu se z ní zase stal rapl Iris.
Dnes ráno svítí sluníčko, na zítřek je také předvídáno polojasno a ve čtvrtek má slunce svítit naplno. Co na to Iris? Věřte, že ji budu bedlivě sledovat!

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena