Z. Svobodová 28.6.2017 15:07

Jó, dři na severu , v Mostě,, to je taky kapitolka

v Mostě jsou doktoři spíš drVoštěpové, cože je zkušenopst neren má, ale spousty mých mosteckých přáte a známýchl.Dobrý lékař se dá v Mostě najít stejně těžce, jako jehla v kupce sena.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Svobodová 28.6.2017 15:02

narkozoa potčtvrté už ani náhodou

Mám velice špatné zkušenosti s narkozou jakoukoli.když mi měli vyčistit dělohu po samovolném potratu třetího a velmi chtěného děcka, mostečtí řezníci dělohu raději ufikli, aniž by mne kdokoli z lékařů hjakkoli informoval. bylo 35 a že jsem bez dělohy mi jen tak mimochodem sdělila obyčejná sestra na jipce, kde jsem se probírala.Co se na sále během 7 hodinové oúperace dělo, to se dozvídal po kouskách manžel od souseda na patře, který mi anestezi dával.Zkrátka víme žcela jistě, že narkózu jsem nesnesla, zkolabovala jsem a křísili mne.a protože kvůli žalobám Romek, co se nechaly sterilizovat za 40000 na ruku, a apk dry žalovaly, že je nepoučili, mou veškerou dokumentaci mostecká nemocnice skartovala, abych je nemohla žalovat za neodůvodněnou a nechtěnou hysterektomii. nebyl tudíž žádný papír, když jsem měla podstzoupit vyjmutí žlučníku v domažlické nemocnici. Ačkoli jsem dry žádala já i manžel,aby mi celkovou narkózu nedávali, nebyl papír, tudím mne málem opět uspali a skoro poslali na věčnost.Bohužel to nebylo jiné ani později, při jiné oúperaci, kdy mi dávali narkózu do páteře.reakce byla okamžitá a velice bopýuřlivá.Dnes tedy přesně vím, že mou špatně fungující a neustále bolavou kyčel mi už nikdo nenahradí.na věčnost se nechystám, tudíž budu trpět bolestmi do konce života. lepší, nežli pod kytkami.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

D. Ruščáková 27.6.2017 21:25

Já jsem si vyzkoušela morfium

prvně až v Kalifornii a taková psina to zase nebyla:)) Ale zaujaly mě dvě věci: doktoři se snažili opravdu od první chvíle pacientovi ulevit od bolesti (u nás se s tím nespěchá, člověk má něco vydržet, ne:)) a ještě předtím, než mi to nalili do kapačky, tak jsem dostala cosi proti zvracení - tedy počítali s nevolností a taky si to pojistili, místo aby člověku dali misku, kdyby náhodou nevydržel:)) I to mě mile překvapilo!

Georgi, hlavně, ať už držíš pohromadě a packy poslouchají!:))

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Crossette 27.6.2017 20:16

Tak především Jirko přeji brzké uzdravení

Jinak já bych české lékařství nepomlouvala, myslím, že tam máte stejně skvělé dr. lékaře, chirurgy a setry jako třeba tady (naše Dalmi!). A ty špatné tu taky máme, jen asi vice ve velkých městech, kde se i to "složení" personálui podobá tomu který se staral o Jirku. My jsme se tu zatím ještě nestkali s jinými, než bílými jižanskými doktory (praktickými či chirurgy) a personálem (ano, to bývají často i černoši, ale také "odtud" a velice milí). Kus níže na Floridě už je to zcela jiné, jak říká moje švagrová, která tam žije (a víme i od jiných), někdy není snadné najít dr. jehož jméno dokážete vyslovit. Asi to ti "naši" zdejší mají v genech, či povinnost, prostě i když vystudují někde mimo Jih, tak se sem vrací do nemocnic (a u dvou dr. ke kterýcm chodíme, dokonce i jejich synové se vrátili "do rodného hnízda", jeden praktický lékař druhý plastický chirurg). Však je to pro nás jeden z nesmírně důležitých důvodů, proč jsme tu tak spokojení. Nejenže jsou všechny nemocnice a kliniky velmi blízko, ale lhůty na jakoukoliv operaci jsou otázkou dnů, vyjímečně týdne. ALE - jak jsem napsala zadarmo to rozhodně není a když nemáte pojištění tak vás platby mohou zruinovat, nebo musí prosti o cízí pomoc (sbírku dobrých lidí).

Naštěstí v celkové narkóze jsem byla v životě jen 2x. Ta druhá byla v Německu a pár hodin po návratu ze sálu jsem pořádně zvracela odpornou hnědavou tekutinu (naštěstí mi sousedka na posteli stihla podat "vaničku") a bylo mi řečeno, že to se po narkóze stává. Tady jsem několikrát dostala "malé narkózi", kdy se mnou sestry mile na sale povídaly a pak jsem se probrala zase na pokoji a vůbec jsem si nepamatovala, jak jsem se tam dostala (ale prý jsem byla plně vzhůru a na vozík ve kterém mě tam dovezli jsem si ze stolu přesedla sama). Po těchle malých jsem nikdy žádné následky neměla. Ale vždy jsem musela zůstat na pokoji, dokus jsem něco nesnědla a nedošla si sama na záchod. Až pak jsem směla domů (a musel mě někdo odvézt-manžel)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Iva 27.6.2017 18:01

Narkózu snáším

tak dobře, že se budím ještě na stole nebo hned po převozu na pokoj, a jsem schopna konverzovat s personálem. A mám ponětí o čase. Obávám se, že jednou se probudím v době, kdy do mě budou ještě řezat. Mám problém i s umrtvením u zubaře, většinou zabere v okamžiku, kdy už odcházím.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Matylda 27.6.2017 16:21

U nás je to jak kde

Mušketýra operoval výborný tým a když mu jen umrtvili kus zad, tak si s ním u operace anesteziolog vlídně povídal, i když ho pozorně sledoval. Ve chvíli, kdy začalo jít do tuhého, tak ho přispali víc, ale zase to bylo v pohodě.

Sice to tak není vždy a všude, ale je.

A je pravda, že opiáty se používají v menší míře.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Lika 27.6.2017 13:59

K opiátům

nebo opioidům nebo jak se to správně zove - při jedné příležitosti jsem je dostávala na zmírnění krutých bolestí, a mělo to zajímavý účinek: bolest nepřestala, ale přestala jsem na ni reagovat navenek. Tož tak.

Georgovi přeju brzké zotavení.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jitur 27.6.2017 13:04

ještě...

... mne teď napadlo, možná je i rozdíl, zda je to zařízení státní, nebo soukromé. Před lety jsem byla doporučena lékařkou na zákrok na klinice v Hloubětíně - v takové té budově, Pražáci budou vědět, jak říkám "malé Hluboké", velmi mne překvapil přístup anesteziologa, který se mi před operací na sále přišel představit a pak i vše ostatní, dalším personálem počnaje i vybavením pokojů pokojů konče - nebýt té fik-fik procedury, skoro jako lázně, za odměnu...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Zana 27.6.2017 12:54

georgi

přeju ti z celého srdce, ať se tlapka umoudří a zase poslouchá!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jenny 27.6.2017 11:57

Nejraději

bych se všem úkonům po narkózou tady u nás vyhnula neb nemocnice musí šetřit a tak se do budoucna těžko budu vznášet v opojení. Hlavně se neprobudit v průběhu zákroku, toť můj cíl. Jinak závidím galaktické výlety ale moc ne, mám je totiž velmi často ve svých snech a bez lékařů. :-) Moc hezky napsáno, je to optimistické.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

O. Joklová 27.6.2017 11:55

no já nevím

"kdyby pacient v českém špitálu spatřil bezchybně sladěný a vysoce profesionální tým na zdejším operačním sále, tak by asi šel do kolen" - sice jsem týmy na našich operačních sálech zrovna nezkoumala, ale náznak, že tady u nás je to samý neschopný lajdák nebo tak něco, se mě docela dotýká, myslím že máme stejně dobře sladěné a profesionální týmy jako u protinožců

narkózu taky snáším dost blbě, můj mozek to nepřijímá dobře, takže jsem taky ble ble - akorát že mě se to silně nelíbí, stavy změněného vědomí a podobné "vymoženosti" mi vyloženě dělají zle :-(((

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jitur 27.6.2017 11:38

jj...

...lehce, ale i hloubavě pojaté zamyšlení, nejen nad lékařským zákrokem. Narkózu snáším asi průměrně, nějaké ta nevolnost, ale jen krátce po probuzení... lékařů jiných národností u nás také přibývá, i když nejspíš ještě převažují určitě Češi, víc je asi sestřiček ze Slovenska a Ukrajiny. V nedávné době jsem absolvovala ne zrovna úplně příjemný zákrok-vyšetření, před kterým je pro mne hlavně utrpením vypít 4 litry sladko-slaného odporného roztoku a moje poslední zkušenost se zdravotnickým personálem byla velmi dobrá, příjemná, citlivá lékařka i sestra.

Tak i já držím palečky, ať se hojí - to snad vzhledem k časové prodlevě mezi napsaným a našimi diskusními příspěvky, už určitě je - takže hlavně ať ruka funguje, jak má!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Vave 27.6.2017 10:33

Jak kdo se vznáší,

například pro mě předposlední narkóza znamenala silnou mořskou nemoc s nemožnosti zvednout hlavu víc než 10 cm nad podložku a s neustálým nutkáním ke zvracení po dobu tří dnů. Jelikož se jednalo o malý čtvrthodinový zákrok, bylo to dost kruté. Poslední malá narkóza, nutná kvůli vyšetření, které se sice běžně dělá bez narkózy, ale u mě to nešlo, znamenala sice podstatně menší mořskou nemoc, ale i tak jsem byla dva dny mimo provoz.

Georgi, držím Ti palce, aby se Ti ruka rychle zhojila a aby radostný pohled na svět zůstal. :)

• reagovat
• nahlásit příspěvek