28.3.2024 | Svátek má Soňa


Diskuse k článku

FOTOROK 2021 – listopad s nostalgickou tečkou

Jaký byl letošní listopad?

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
Z. Nítkovská 1.12.2021 22:14

Ygo, paráda parádní, fotky i povídání. Moc ráda si vždycky počtu a zavzpomínám na roky minulé.

Malý doplněk k jazykovému okénku od Maričky. Nevím, jak tomu bylo na Vrbici, vím jen, co se používalo v Cetechovicích, asi 50 km severovýchodně. Moje tety taky mluvily o babičce, že byli, šli, zůstali (výslovnost dala to měkké i), ale při rozhovoru o přítomnosti "jim" normálně vykaly: Maminko, chcete ještě kafe? nebo Ptala se paní Žalčíková, jestli půjdete do kostela.

Z. Yga 1.12.2021 22:58

MaRi - řekla jsi to přesně. U nás to samé... akorát paní Žalčíková by byli tetička Žalčíkova ;-)

Z. Nítkovská 2.12.2021 11:39

Byli jste u vás rodinnější a zdvořilejší. My jsme měli jen kmotřenku Popilkovu a ve vedlejší vesnici žila tetinka Kohútkova nebo Kohótkova, tam se (tvaroslovně) prali kohóti s kohútama. Byla malinká, hrbatá a velice hodná a pekařka od Pána Boha.

Tu otázku o cestě do kostela jsem hodně zjednodušila. Podle věku té paní Žalčíkové a taky podle sympatií vůči ní by ta otázka přesněji zněla: Ptali se Žalčíková... nebo Ptala se Žalčíčka...

J. Fialová 1.12.2021 19:44

Technická: Ygy stařenka nejspíš inspirovali i lidovyslovnik a slovník synonym - píše se tam:

Vycepovat = vycvičit / přimět k poslušnosti, cepovat = tvrdě cvičit <koho> ;-D

Z. Yga 1.12.2021 20:15

To sú celá naša stařenka - do všeckýho se montovali ;-D;-D;-D

Z. Jajka 1.12.2021 21:53

No vidíš, a hned se ví, jak to vzniklo ;-D

M. Crossette 1.12.2021 18:35

Milá YGo, zcela souhlasím a přidávám se k chválám zde již napsaným. Tvoje "tečky" jsou úžasné a krásně se čtou - dějem i podáním. Příznávám, že u toho onikání jsem si věty někdy četla 2x, abych měla jistotu, co a jak. Prarodiče jsem nezažila, rodičům jsme tykali. Ale moje (stejně stará) slovenská kamarádka celý život rodičům vykala. Že se na Moravě "stařečkům" onikalo jsem nevěděla (vím až z tvých dřívějších komentářů). Jak říkali prarodiče svým rodičům - vykali nebo take onikali? Nebo onikala jen vnoučata svým stařečkům? Zní to moc hezky a mile, ale proč tomu tak bylo, jako úcta k prarodičům? Vedly(no jste sestry) vás k tomu rodiče už od mala? A ještě - v onikání není ženský rod - tedy že "stařenka to už nemohli vidět" (měkké "i") . Prosím, nechtěla bys to trochu víc rozvést třeba do článku, jak jste se to učili?

Povídání o záplatě ve tvaru kytičkového srdce se ti velice povedlo stejně jako ostatní vzpomínky:-). Výchova dětí na vesnicích uměla být tvrdá,.Pravda, děti jistě měly větší prostor na blbnutí, na druhou stranu se od nich očekávala kolikrát velmi těžká domácí práce, kterou si městské dítě ani nedovedlo předsavit. A jejich výprasky rozhodně nebyly jemné, jako u dvojčat ve filmu "Nebe a dudy" (ten fim milujůůů)

Fotky máš YGo úchvatné. Ta pozdimní ponurost je přímo pohádková (první fotka V). Sálá z nich klid, ticho a příroda ukládající se ke spánku.

Z. Yga 1.12.2021 19:24

Jazykozpytné okénko: Maričko, pravda je, že my jsme prarodičům neonikaly, ale oslovovaly je množným číslem - neptej se mne, proč ;-D. Prostě nářečí. Takže to vypadalo takto "Stařečku, kde jste byli, co jste tam dělali?" a ve skutečnosti to znamenalo "Stařečku, kde jste byl, co jste tam dělal?" Myslím, že onikání bylo zvykem na Slovensku "Apko, a kde oni byli, čo oni tam robili?" Ale to by ti osvětlila určitě Verenka, myslím, že říkala, že ona tak dědečka oslovovala.

A u té stařenky - čoveče, já ti nevím. Jelikož to není opravdu množné číslo, ale nářečí, tak v podstatě je to jedno (nářečí nemá spisovný jazyk ;-D) Pravda, stařenka byly tvrdá žena, oni (a vidíš, tady by se spisovné ony nehodilo) by si ten ypsilon zasloužily (to je teda mišmaš 8-o).

A ještě k tomu oslovování. Samosebou, že naši rodiče důsledně svým rodičům vykali - a tak jsme si to osvojily i my holky. Ale svým rodičům jsme už tykaly (pamatuju jednu tetičku, která to nemohla pochopit - taková neúcta 8-o!). Takže rodiče nás k tomu nevedly, opět se jednalo o zvyk a odposlech. No ale toto všecko by ti lépe a fundovaněji vysvětlil nějaký národopisec...

T. Zana 1.12.2021 20:17

Jako pražská jsem onikání v rodině samozřejmě nezažila, ale pamatuju, jak babička vyprávěla, že si s kamarádkou onikali, ale v jednotném čísle ("A co dělala včera?")

Ale byl to spíš takový hec a trošku snobárna, jak jsem vyrozuměla, normální (už?) to nebylo.

M. Crossette 1.12.2021 21:25

YGo, moc děkuji za vysvětlení a máš pravdu, oslovení stařečků není onikání (viz Zana) ale to množné číslo. Ale asi i to stejně chtělo zvyk, mluvit na jednu osobu (o jedné osobě), v mn.č. :-) Ovšem je fakt, že je z toho cítít více úcty, než v tykání V.

Z. Matylda 1.12.2021 17:41

Ygo, je vidět že děvčice na Moravě jsou značně temperamentní- prostě to jsme my!

Píšeš a fotíš báječně...

A pokud jde o ty temné proudy- ano i my v rodině máme...

Z. Yga 1.12.2021 18:47

Jo, temné proudy - ale my v nich umíme plavat. ;-) A vždycky nakonec narazíme na ostrov pohody.

Z. Lika 1.12.2021 14:15

Ještě bych chtěla vyzdvihnout stařenčinu práci s cepem - to je fakt kumšt, ohánět se s ním a nepřizabít se.

Jo a OT: vyhlašuji poptávku po článcích! Nepospávat, psát! Já se tu budu těšit.

T. Zana 1.12.2021 17:46

Stařenčina práce s cepem... inu, husitské dědictví se nezapře ;-D;-D.

L. Blaza 1.12.2021 13:52

Krása Ygo! Říká se starý zlatý časy, ale já jsem docela ráda, že žiju teď, i když si ty příběhy ráda čtu. ;-D

Z. Yga 1.12.2021 15:46

Přesně Blážo - starý zlatý časy to jsou pro ty, kteří je znají jen z vyprávění. A mezi námi - jsem ráda, že moji rodiče si nevzali mustr podle svých rodičů. Sláva jim V

Z. Jenny 1.12.2021 12:34

Ani nevíš,jak mne dnešní povídání i fotky,potěšily. Páni,to byly časy,které dobře pamatuji,výchova hochů v Čechám a na Moravě,systém, škoda rany,která vedle padne.;-D U nás doma sice cepy nebyly ale vždycky se něco našlo,po ruce byl prakr,vařeška a pod. Ale zase ta volnost,rovnost,bratrství! Naši stařenku jsem už nezažila ale říkala babička i máti, že byla pěkný metr,mám její fotku a na té vypadá hodně přísně,hubená,vysoká,hotový " hoře přehoře",však měla taky 6 dětí . Babičku Marii jsem měla taky,mečovou. Ta byla nejhodnější na světě,až moc,na tatínka. Milá Ygo,vyvolala si moc vzpomínek,ty Tvoje jsou nádherné, díky,že si se s námi podělila.R^V

Z. Yga 1.12.2021 13:12

Vyvolat vzpomínky - vlastně o to mi jde a jsem ráda, že se mi to podařilo. Snad každý má takové rodinné dropty a je třeba je vytáhnout na světlo. V

A. Bytová 1.12.2021 12:03

Dneska je neobyčejně hnusně, poledne a už je tma, ale YGo, zaplašilas mi svýma vzpomínkama chmury. Dík.

Z. Yga 1.12.2021 13:14

Děkuju Abytko - vyplašit chmury je důležité poslání. V

T. Zana 1.12.2021 11:46

Tak nejdřív: tradičně krásné fotky! Většinu jsem už průběžně viděla a natěšeně chválila, ale zasněžený kostel ve Vrbici jsem buď nějak prokoučovala, nebo mám ještě prohlížecí resty :-P. Je krásnej!

Tak tvoje maminka byla nakonec Maru :-). To mi připomnělo - dřív těch Marií bylo hodně, že. Takže moje babička byla Marie, té říkali Mařenka. Pak žena jejího bratra, ta byla Maru. A potom kamarádka, která byla Mánička. Dost dlouho jsem si myslela, že další kamarádka (Inka) je taky Marie, ale ta byla Anna ;-).

Švagr s červeným kvítečkovaným srdcem na prdeli byl super chlap ;-DR^!

A. Bytová 1.12.2021 12:13

K těm Mariím. Já zas byla obklopena Jaroslavy. Táta, dědeček, dva strýcové z různých stran a jeden švagr. Některým se říkalo Jardo, druhá sekce včetně maminky Jaroslavy se volala Jarko. Fakt přehledný. ;-D

Z. Yga 1.12.2021 13:20

Jara, Jarin, Jarek (a ještě Jaroslav může být Slávek, kdežto Jaromír Mírek)- nikdy Jarda, nikdy Jarka. Je vidět, že podle jména lze rozeznat Čecha od Moraváka ;-D

A. Bytová 1.12.2021 15:43

Pozor na to, dochází k promořování. Znám jednoho pravověrného jihomoraváka (Veselí na Moravě), odmala zván Jarda a několik Jarinů, zcela Čechů, z Nymburka. Se mi nejvíc líbí slovenská variace Jaro. Iniciativě se meze nekladou. ;-D

Z. Yga 1.12.2021 15:51

Mezi námi - nejvíc mne tahá za uši Jára. Vzpomínáte si na film Madla zpívá Evropě, jak malá Jiřinka Bohdalová opakuje slova Zdenky Sulanové Ladislavu Boháčovi: "Járo, Járo, já vás má TAK ráda!"? ;-D;-D Už jako malému dítku mi bylo podivné, jak se tak známý skladatel může jmenova Jára ;-)

Z. Yga 1.12.2021 13:27

No, skromně musím podotknout, že většinu fotek jsi neviděla - podobné jo, ale stejné až na výjimky ne (ty, co se mi zdají nejlepší, odkládám do fotoroku). Z Vrbice jsem album nedělala, mám tam jen pět fotek...

Marie, Ludmily a Anny - to asi byla jména, která byla v každé rodině. Jo a v našem ročníku ještě Věra

T. Zana 1.12.2021 17:49

Vida... první Ludmila, kterou jsem potkala, byla až tchýně.

T. Zana 1.12.2021 17:49

Jo a na fotky se teda znova kouknu ;-).

Z. Janaba 1.12.2021 11:18

Ygo, to je kouzelný!! Vypadá to, že se svojí rodinou končíš. Nemáš náhodou ještě nějaké rezervní rodiny?

Z. Yga 1.12.2021 13:28

No - nemyslím, že bych s rodinou končila. Je ještě hodně nezodpovězeného a hodně fotek schovaných ;-). Mám před sebou minimálně jeden měsíc a pak uvidíme, co dál...