V našem korálkovém kraji je tolik zajímavých a přitažlivých míst! Jsou jako korálky navlečené na historii kraje, každá perlička se dotýká té sousední a bylo by pošetilé roztrhnout je. Rozkutálely by se.

V lese pod Berany směrem k Huti je památník staré sklářské hutě. Říká se tam "U pece". Žulový kámen kónického tvaru s nápisem připomíná začátky sklářské výroby v našem kraji. Již v roce 1558 založil Johann Schürer sklářskou huť ve vsi, která se dodnes jmenuje Huť. Později se huť (pec) stěhovala za dřevem hlouběji do lesů. Její druhé nejstarší místo označuje právě tento památník. Přestala pracovat v roce 1717.

Vzpomínám si, že někdy na konci první nebo druhé třídy jsem tu byla na výletě s dětmi a panem učitelem, který nám vyprávěl o starých sklářích a také nám ukázal dřevěný křížek kousek od památníku - místo, kde se z nešťastné lásky na počátku minulého století zastřelil mladý hajný. (O něm se zmiňuje i Miloslav Nevrlý ve své Knize o Jizerských horách.)

V sobotu k večeru jsme si vyšli s dědečkem na procházku k památníku. Kamenitá lesní cesta, na pravé straně lemovaná malinkými smrčky, na levé vysokou trávou, nás vedla z kopce dolů.

Kousek nad Hutí nás uvítal památník a tabule s nápisem :"Poutníče, postůj, poznej a chraň!"

Tichý les, šumění větru ve větvích. Příroda i velký žulový kámen vypadaly jako před lety. Jen stromy se za ten čas povytáhly.

Postáli jsme u památníku a pak jsem dlouho hledala ten křížek. Nenašla jsem jej. Zatím se skoro setmělo a spadlo pár kapiček deště.

Vraceli jsme se domů s pocitem, že to byla hezká procházka a že je ještě hodně míst, která chceme navštívit.

Tajemná tma kráčela s námi do kopce a valila před sebou ticho. Hvězdy i měsíc zůstaly za mraky. Myslela jsem na ty, kteří tu chodili před námi, a také na toho mysliveckého mládence.

Marcus Aurelius Antonius: Hovory k sobě
"Čas je cosi jako řeka událostí a dravý proud. Neboť sotvaže se co objeví, už to uchvátí, a už přináší něco jiného, co také odnese."