ZAMYŠLENÍ: Koncert
Světlezelené buky a břízy se skoro dotýkají nebe, pod nimi sasanky a na bahnech žluté blatouchy.
Šla jsem se s kocourkem Romeem projít na velkou louku. Ze všech okolních stromů se ozývali ptáčci. Někteří pěli krásné melodie, někteří jim trochu přizvukovali, jiní jen tak něco podotkli, ostatní křičeli a dokonce se překřikovali. Každý chtěl ukázat, co umí. Bylo v tom zvláštní kouzlo sborového zpěvu, ke kterému netřeba not. Projev individuality i nádherná souhra. Něco velebného - dokonalý ptačí koncert pod širým nebem.
Blížili jsme se k lesu, odkud se ozvala i kukačka, letos poprvé.
Na vysokém pařezu stál kos a na celé kolo zpíval předlouhou píseň, snad milostnou i zbožnou. Uchvátilo nás to.
Všimla jsem si, že Romeo zůstal stát, ještě více nastražil ouška a bystře a vzrušeně pozoroval toho kosa. Párkrát se i olízl.
Navrhla jsem, abychom šli domů. Romeo poslechl, i když se mu moc nechtělo. K chalupě kráčel důstojně jako velká šelma a celou cestu natahoval uši, aby nepropásl dalšího zpěváčka.
Já i Romeo jsme byli koncertem nadšeni. Oba jsme si ten zpěv vychutnali, ale každý z jiného důvodu. Každý po svém.
K obhajobě Romea ještě pár slov Williama Shakespeara:
.....Vždyť nic tak zlého nehostí náš svět,
co by mu nebylo i na prospěch,
a jaké dobro může země mít,
aby se nedalo i zneužít?
