Až bude trochu větší, půjdeme s ní na Hradčany, a někdy zas budeme prohlížet nesčetné pamětihodnosti, které Praha nabízí. Dávno si už potřebujeme zopakovat pohledy a místa, která přitahovala básníky, stavitele, učence, cestovatele a historiky všech dob.

Vždyť Johann Wolfgang Goethe řekl o Praze, že je v koruně měst nejdrahocennějším kamenem. Cestovatel William Ritter napsal: "Na celém povrchu zemském není rozevřena nádhernější kniha historie a architektury."

Jeli jsme po dálnici domů a povídali jsem si o tom, co řekla a udělala naše malá holčička.

Celou cestu se na obloze honily mraky. Když jsme se blížili k Turnovu, přitiskly se nařasené šedobílé obláčky ke vzdáleným kopcům. "Tam v těch horách, skoro až na konci světa, máme domov," poznamenala jsem. Dědeček to vyjádřil trochu jinými slovy. Myslel tím naši malinkou vesničku obklopenou lesy, k níž vede klikatá silnice.

Milujeme naše hory, strmé stráně plné skal a borůvek, malá údolíčka, stín v hlubokém lese a spoustu potůčků na jaře. Narodili jsme se tu, v těch kopcích jsme vyrůstali, hráli jsme si tu, měli jsme tu babičky. Milujeme vzpomínky na ně.

A teď jsme se sem vrátili.

Praha je skvost, na který se budeme jezdit dívat. Ale tady, tady jsme doma, na půdě svých předků. Máme tu kořeny.