Všechna má vyprávění jsou samozřejmě iniciována nějakým mým zážitkem. Ať dávným, či nedávným. Tento týden jsem byl na představení Divadla v Dlouhé "Tři mušketýři". Jak jsem se k tomu dostal? Už několikrát jsem psal, že jezdíme pravidelně na týden s partou na hory. Když jsem tam byl před léty poprvé, před chatou stálo auto s nápisem "Agentura Borůvka". No, to snad není pravda, že by to byla agentura "Doučování blbých dětí Borůvka?", jejíž služby jsme použili pro doučování matematiky našich synáčků, když s ní začali mít na devítiletce problémy? Zeptal jsem se majitele onoho vozu, Tomáše Borůvky. "Jo, jo to byla má agentura, ale už jsem s tím skončil, nemám na to čas. Proč? Měli jste s naší agenturou nějaké problémy?" "Ne, naopak, synáčci se chytli, bylo to velice úspěšné."

Tak jsem se seznámil s Tomášem Borůvkou, který je ve skutečnosti hercem. Letos na horách nás pozval na výše zmíněné představení. "Je to takové netradiční pojetí, s muzikou Beatles, bude se vám to líbit." Miluji Beatles a mám rád Tři mušketýry, tak jsme si objednali lístky. Přečetl jsem si několik velmi pochvalných recenzí a v televizi jsem se díval na pořad "Divadlo žije", kde hovořili o tom, jak inscenace vznikla. Byl jsem po právu zvědavý, jak lze skloubit Beatles, žižkovský pavlačový dům a Tři mušketýry. Nebude to jako když pejsek a kočička dělali stokrát dobrý dort, dali do toho to nejlepší a vznikl z toho paskvil?

Celá zápletka tkví v tom, že desetiletá holka si čte na pavlači domu Tři mušketýry a s kamarádkami si na ně hrají, pak její představivost vyvolá skutečného d´Artagnana, Athose, Porthose a Aramise a ti pak předvádí boj skutečných mužů bez bázně a hany o přízeň krásných dam, o přívěsky královny, prostě v kulisách žižkovského činžáku se odehrává děj krásné Dumasovy knížky. My jsme u nás na Smíchově také byli mušketýry a babička kamaráda Georgiho přezdívaného Syn byla vášnivá ochotnice, měla plnou půdu kostýmů a dalších potřebných propriet. Takže jsme šermovali na zahradě i na schodech na půdu a řvali jsme při tom jak tuři. Takže pro zápletku jsem měl víc než pochopení, sám jsem to zažil. I žižkovský pavlačový činžák a rok 1969 byly dobrým pozadím k zápletce. Jenže!

Desetileté holky těžko budou milovat Beatles! Ty v roce 1969 poslouchaly Neckáře a Vondráčkovou, ale zcela jistě se nehroutily z toho, že se rozpadli Beatles! Král Ludvík o sobě tvrdil, že je Ludvíkem XIV, ale ve době tří mušketýrů vládl jeho otec Ludvík XIII. Ačkoliv tohle snad bylo jen přeřeknutí umělce. Kromě nesmyslného spojení desetiletých holek s Beatles mně vadila ještě jedna věc, a to že podle mých představ, hojně podporovaných stejnojmenným filmem Richarda Lestera, kde Mylady hrála Fay Dunnaway, paní Bonacieux hrála Rachel Welch a královnu Geraldine Chaplin, samé krasavice. V Dlouhé asi krasavice došly, protože představitelky jmenovaných rolí byly neuvěřitelně šeredné.

A tak jsem v divadle vnímal neuvěřitelné vedro, nepohodlná sedadla, polovinu zavřeného divadla, která byla jen pro zvané. Celkový výsledek byl tedy víc než rozporuplný. Režisérka Hana Burešová udělala takový dort pejska a kočičky a přestože herecké výkony byly dobré a pro herce fyzicky velmi náročné, výsledek byl podle mne stejný jako v Čapkově pohádce… Na druhou stranu se necítím divadelním kritikem, popisuji jen pocity, s kterými jsem šel z divadla, a věřím, že se to dětem bude líbit. Ostatně v době, kdy se ještě divadlo jmenovalo Divadlo Jiřího Wolkera, byl jeho repertoár zaměřen zejména na dospívající mládež.