Rok se překulil a zase jsme byli na swingovém plese Ondřeje Havelky. Mám tu muziku rád a tiše, ale intenzivně závidím těm, kteří tančí swing a umí to. Letos naše skupina Tadra team byla torzem, protože jedna členka se rozhodla vystudovat doktorát na všechno, tj. MBA, a musela do školy a naši horští přátelé měli na chatě hosty, tak také nemohli. Byla to škoda, protože mám ty lidi rád a je mi v jejich společnosti dobře.

Lucerna, to je mezi námi staršími pojem. Pro mne představuje plesy, kde jsme balili holky, pili jsme předražené a nekvalitní víno a hlavně se tam po několika málo minutách po zaplnění nedalo dýchat a i v největších mrazech tam bylo jako v sauně. Dole v přízemí na baru prodávali něco, čemu říkali gin fizz a byla to náramná dobrota - citronová šťáva se stopovým množstvím ginu ve sklenici, jejíž hrana byla obalená krystalovým cukrem. Na to se nechávaly zvát holky, kterým připadal červený Dalibor jako sprosté pití a když se chtěly nechat sbalit, tak ať to stojí za to! My jsme si nosili své vlastní pití, protože pinglové si tam nosili také své a peníze jim šly do kapsy. Nevěděli jsme, proč bychom je měli podporovat, a tak jsme měli v taškách spolužaček, v kterých měly boty na přezutí, rum, vodku a jiné dobroty.

Od maturitních plesů, na které jsem chodil, uplynula spousta vody, ale v Lucerně se toho mnoho nezměnilo. Nájem sálu na jeden večer stojí údajně 250 tisíc korun. Paní Havlová, která o sál tak vehementně bojovala, do něj neinevestovala nic, nebo jen velmi málo. V Lucerně je stále jako v sauně, o klimatizaci nebo alespoň o větrání si člověk může jenom nechat zdát. Na celou Lucernu jsou dva dámské záchody, z toho jeden je zavřený z důvodu rekonstrukce. Takže je tam fronta přes jedno patro. Když jsem byl na prázdném pánském záchodě, rozlétly se dveře a vběhla tam jedna dáma s výkřikem: "Nezlobte se, já bych se po… a na dámském je strašná fronta!" Poté zapadla do kabinky. Inu, co chce ven, to musí ven!

Pinglové i nadále střílí ceny od boku a víno, které nabízí, je evidentně z vlastních zásob, protože ani jedna značka nebyla na vinném lístku. Láhev, která stojí v krámě do stovky, střílí za 280 Kč s tím, že tu dvacku jim stejně každý nechá. Místo strašlivého Dalibora zaujal stejně příšerný Modrý portugal a gin fizz neměli. Šunkové chlebíčky pochybné kvality představovaly to jediné, co bylo k jídlu. A i ty po hodině produkce došly. Inu, když se kromě cen nic nezměnilo v chování personálu k zákazníkům, nevidím jediný důvod, proč bych měl měnit své chování vůči Lucerně: příště do Lucerny pouze se smaženým řízkem, okurčičkou a chlebem a vlastní pití s sebou. Za dvě deci balené vody (v krámě cca desetikoruna) platit padesát korun je blbost a to já nemíním podporovat. Je to sice čtyřicet let, ale nezměnili-li se oni, nebudu se měnit ani já. Samozřejmě, účtenky jsou z říše snů a přestože jsem ji žádal, pingl dělal, že neslyší.

Naštěstí tam nikdo neprudil se slovy "Kupte slečně kytičku!" jako za našich studentských let. Já si tu babu budu pamatovat do smrti. Chtěl jsem se rozmáchnout a poslat tímto gestem babu pryč, ale patrně alkohol poněkud rozmáchl mé gesto, já jí vyrazil tác s růžemi z ruky a květiny tiše pršely z balkonu dolů na parket. Baba začala ječet, že jí to budu muset zaplatit. Na to se zvedl náš třídní prof. Ing. Krajina, vyndal peněženku a ptal se: "Tak kolik?" Zatáhnul to za mě. Ve škole jsme mezi sebou ty peníze vybrali a dali jsme mu je. Byl to nejenom skvělý aerodynamik a konstruktér, ale byl to především skvělý chlap, který se vznal v mnoha vědních oborech a dodnes na něj moje spolužačky vzpomínají se slzou v oku, protože byl navíc i pěknej chlap.

Na Lucernu nedávno vzpomínali v televizi Beach Boys. Když po několikaleté pauzue zaviněné drogovým raušem zjistili, že o ně už v Americe nikdo nestojí, Brian Willson dostal nápad, že zajedou do Evropy a buď se chytnou, anebo skončí. Začali v Londýně, kde nabrali dech, ale Praha, kde měli fenomenální úspěch (1969) rozhodla o tom, že budou pokračovat ve vystupování. Předskokany jim dělali sourozenci Ulrichovi a na hlas Hany Ulrichové vzpomínali i po létech. Praha byla jejich první vystoupení za železnou oponou, bylo to rok poté, co sem vtrhli Rusáci s tanky, ale komunisti ještě nezačali utahovat šrouby. V té době jsme naivně věřili, že to dlouho nemůže vydržet! Bohužel, vydrželo to dvacet dlouhých let.

Byl jsem v Lucerně na spoustě dalších skvělých koncertů, namátkou Sarah Vaughn, Jimmy Smith, Tina Turner, Oscar Peterson a další. Koncerty to byly skvělé, ale sál chátral a chátral. Bohužel, ani soukromý vlastník proti tomu nic neudělal. Firma, která Lucernu v současnosti provozuje, je banda zlodějů a mám dojem, že by se tam Česká obchodní inspekce vyřádila.