J. Kraus 12.6.2015 12:16

Jak to bylo

v tom osmašedesátém? Už někdy koncem roku ´67 jako takřka ještě dítě jsem v rodinném okruhu zaslechl, že se něco chystá, že Novotný padne a presidentem bude generál L.Svoboda. Vzhledem k okruhu lidí, se kterými se rodina stýkala, zdroj této informace pocházel nejspíš z prostředí kolem L.Svobody, tehdy tuším účetního někde v JZD. Koncem roku ´67 úplná fantasmagorie. Přišlo jaro ´68 a nejpozději v květnu jsem cítil, zase z okruhu rodiny, že je něco špatně. Tehdy prvně padlo slovo „pisálek“, v tom nejopovržlivějším smyslu. Snad, asi, možná bylo něco připraveno, ale pisálci všechno rozbouřili, rozeštvali, rozbořili. Snad chtěli, aby se jim nikdo neodvážil připomenout jejich počínání v padesátých letech. Od června bylo jasné, že to musí špatně dopadnout. Od začátku se mluvilo i o tom, že sem Sověti chtějí dostat vojsko a že i ten Svoboda může být instalován jen proto, aby věc nebyla tak černobílá. Asi to tak bylo. A pisálci, produkty padesátých let, nezklamali ani tentokrát. Tehdy vědomě, pak nevědomě. Nebo byli mezi nimi i pak nějací vědomí? Soudruh Vaculík asi ne, i když jeho Záhořovo lože nebylo příliš tvrdé. Pamatuju si ale, jak ty Dva tisíce slov jsme po týdnu, kdy se najednou ze záplavy podobných článků vynořily jako něco přelomového, pročítali podruhé, potřetí, v čem jsou tak přelomové. Nebyly v ničem, nějaký článek v Moskvě vybrat museli. Když teď vidím v televisi bývalého soudruha, vtipně rozprávějícího o kamenné kouli a připomenu si jeho politické i rodinné peripetie, myslím na jemu zcela nepodobné, kteří od začátku stáli na druhé straně barikády a kteří až do konce hleděli s nedůvěrou na ty, kteří, odmrštěni svými soudruhy, k nim přelezli.

Tohle vše nic nemění na tom, že Vaculíkovo povídání o Brumově a celý ten pořad o něm bylo v té záplavě televisního braku jako pohlazení a patřilo k nějakým pěti procentům nejlepšího, co jsem v té tv za dlouhou dobu viděl.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

E. Erat 12.6.2015 9:53

Pan Hvížďala nějak zapoměl jak

se Ludvík Vaculík angažoval v procesu a následném zavraždění Milady Horákové.Obcházel s peticí na její popravu.Na to vzpomínal v rozhovoru Arnošt Lustig,jak za ním,Aškenazym a Ottou Pavlem přišel s touto peticí,aby jí podepsali.A oni ji opravdu podepsali.Arnošt Lustig toho do konce života litoval.Nikde jsem nečetl,že by Vaculík nad tím projevil lítost.Neexistuje bývalý komunista,jako neexistuje bývalý vrah,nebo bývalý nacista. Stigma,až do smrti.Budiž mu země lehká,snad mu Bůh odpustí.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Švejnoch 12.6.2015 9:18

Pobavil mě druhý odstavec

Podle pana Hvížďaly je tedy "intelektuál" povolání? :-)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

K. Janyška 12.6.2015 8:41

Ano, byl to bytostný nevzdělaný

socialista-komunista. Až do konce života... Dzp.

• reagovat
• nahlásit příspěvek