U příležitosti filmového festivalu v Karlových Varech, při němž leckterá celebrita ukazuje horní polovinu ňader, jsem si zavzpomínal na ty časy, kdy jsem začal chodit do bijáku. Filmovým divákem jsem se stal v kině Pionýr na břehu Botiče v Záběhlicích. Chodil jsem tam za korunu na pohádky, z nichž nejoblíbenější byla „Pyšná princezna“.

„Nebo jak jeli na té kládě!“ - Tak a podobně jsme pak hodnotili film ve škole.

Viděli jsme i jiné výchovné filmy. Timur jezdil na motorce a dokázal si poradit s Kvakinem, ve filmu „Jurášek“ se malý sirotek dal k partyzánům a ve „Ztracené stopě“ pohraničníkův pes zadržel špióna, který se pokoušel propašovat na Západ nerozbitné sklo. Jedna věc mi dlouho nebyla jasná: Jak je možné, že ve filmech vůbec nikdo nechodí na záchod?

Na zvlášť pokrokové filmy nás vodili hromadně místo vyučování, například na „Ruský zázrak“.

Časem jsme v kinu Pionýr viděli i filmy pro dospělé. Zdejší biograf nám pak již nestačil a navštěvovali jsme i jiná kina v okolí, nejčastěji Vzlet a Pilotů ve Vršovicích. Jezdili jsme tam autobusem č. 101 kolem obilného pole a přes kopec Bohdalec. Tenkrát když někdo v Záběhlicích řekl „jedu do Prahy“, většinou jel jenom do Vršovic. Na cestu do dalších kin v centru bylo nutno použít tramvaj. Zejména na Václaváku jich bylo jak máku, nejexklusivnější byla Alfa.

Biografy na periférii byly o mnoho skromnější, v kině Kačerov stála před stříbrným plátnem kamna. Stávalo se, že při vrcholné milostné scéně přišla paní s kýblem uhlí a začala přikládat.

V době, kdy televize byla v plenkách, se kina navštěvovala velmi často. Leckterý milostný vztah začal právě v kině, nejlépe v poslední řadě. Na mnohé filmy se stála fronta, a když bylo vyprodáno, zkoušelo se to jinde.

Sovětskými filmy Pražané opovrhovali, ty se však promítat musely, i když skoro nic nevynášely. Naopak o západní filmy byl velký zájem, až nekritický. Někdy si však museli diváci vyslechnout poučení, jak je třeba na film nahlížet a jakých stinných stránek kapitalismu je třeba si všimnout. Lidé však nadále západní filmy vyhledávali a nad jejich nedostatky přimhuřovali oko. Teprve postupně docházeli k poznání, že i na Západě se dají točit blbosti.

Již delší dobu do kina nechodím. Na ten kouzelný okamžik, kdy zazní gong a světla zvolna hasnou, však nelze zapomenout.