14.10.2019 | Svátek má Agáta


VZPOMÍNKA: Vánoce s černouškem

19.12.2013

Dnes je svatého Štěpána a my s babičkou jedeme vlakem do Prahy na jesličky. Se sestrou Dandou se moc těšíme hlavně do Lorety, kde u vchodu do kostela je velký kamenný černoušek a když se do něj hodí peníz, tak kývá hlavou. A to je hrozně hezké. Nejdříve ale jdeme ke svatému Václavovi, kde se babička poprvé vdávala. Pak se rozvedla a vzala si našeho dědu, ale to už jen na radnici. U svatého Václava jsou jesličky velké, je v nich spousta figurek, ale hlavně Ježíšek, Panna Maria a Josef a nad nimi září betlémská hvězda. Taky tři králové a hodně lidí, co nesou Ježíškovi dárky, a těm se říká daráci. Jeden z králů je úplně černý. V kostele to krásně voní, všude jsou ozdobené smrčky a papírové kytky a já z toho mám takový slavnostní pocit.

"Ten poslední král je určitě černoušek," šeptám Dandě. Danda je o dva roky mladší než já, tak ji ponaučuju o všem možném a taky o černoších. Ti žijí v Africe a děda říkal, že ve Večerní Praze četl, že u nás prý od loňska nějací černoši studují. To si tedy neumím představit, vždyť neumí česky. No, asi se to holt budou muset naučit, to se nedá nic dělat. Těším se, až nějakého toho mouřenína uvidím, to by bylo pro mě velké dobrodružství.

"Holky, podívejte, dvaadvacítka už jede, tou dojedeme až na Pohořelec a odtud dojdeme pěšky k Loretě." Tramvaj je dost prázdná a my s babičkou si sedáme pěkně vedle sebe na dřevěnou lavici. Paní průvodčí má velkou tašku na peníze a štípe nám lístky. Na každé stanici někdo přistoupí. "To jsou pěkné holčičky," říká jedna paní v klobouku naší babičce a myslí tím mě a Dandu. Mně takové chválení vadí, protože už nejsem žádná malá holka. Dandě to určitě nevadí, protože se na paní usmívá. Babička se dává s tou ženskou do řeči a já se mračím.

Před Loretou dostáváme s Dandou několik deseťáků, abychom je mohly házet do černouška. Deseťáky do něj házíme postupně a on pořád znovu kývá a kývá. Jak já bych chtěla vidět živého černocha! Jesličky jsou tady krásné, dobře se na ně pamatuji ještě z loňska. Všude hoří svíčky, voní to tu stejně, jako u svatého Václava, ale bílé chryzantémy jsou tady živé a ne z krepáku. Takhle to možná vypadá v nebi, napadá mě a honem se modlím Andělíčku, můj strážníčku, aby mě pánbíček třeba nepotrestal.

"Teď pojedeme dolů na Václavák a dojdeme si do tunelu na párek," rozhoduje babička a my s Dandou jásáme a sbíhají se nám sliny. Do toho řeznictví chodíme vždycky, když jsme s babičkou v Praze. Nahoře se prodává maso a uzeniny a dole je jídelna ve tvaru tunelu, celá obložená malinkými kachličkami. Párečky jsou tam moc dobré, ale taky rohlíky a housky, vždycky úplně čerstvé!

"Holky, ještě stihneme na Jungmaňáku kostel Panny Marie Sněžné, tam jsou jesličky v lidské velikosti. Pak projdeme Františkánskou zahradou a jsme na Václaváku."

"Bude tam i černošský král v lidské velikosti?" stará se Danda. A opravdu, všechny figury v Betlému jsou velké jako lidé a černoušek, král z dálného východu, má hlavu obalenou nějakou látkou, babička říká, že je to turban. My s Dandou jsme tím unesené, ale teď už nás čeká jídelna v tunelu s voňavými párky s hořčicí a křupavými rohlíky.

Ve Františkánské zahradě, úplně u východu do pasáže, najednou Danda křičí: "Já ho vidím, to je on, jenom nemá turban." Rozhlédnu se, užasle zírám, ale nevěřím svým očím. Je černý jak bota, na hlavě má místo turbanu žlutého pleteného kulicha s bambulí, ale jinak je oblečený úplně jako jiní mužští. Chvíli se s Dandou dohadujeme, která z nás ho viděla první, ale pak sporu necháme. Nerada to přiznávám, ale Danda ho viděla ještě přede mnou. "Holky, tak to bude určitě jeden z těch afrických studentů, o kterých četl děda v novinách."

Danda je ještě malá, tak si toho černouška spojuje s jesličkami v kostele, ale já už nějak v hloubi duše cítím, že Praha je od této chvíle pro mne světové město a těším se, jak dobrodružství s černouškem budu vyprávět všem svým kamarádkám. Asi zamlčím kulicha a černouška obleču do turbanu. Jo, to bude daleko lepší než kulich, to budou holky koukat!

Neodpustím si na závěr uvést zprávu od vídeňské dopisovatelky rozhlasu Marie Woodhamsové. "Vídeň žije skandálem." V jedné z kaváren pamatujících ještě panování France Josefa, se tradičně podává oblíbený zákusek odjakživa zvaný Černoušek v košilce. Nyní někteří činovníci jedné z levicových stran požadují změnu názvu předmětné lahůdky s odůvodněním, že rasismus musí být z Rakouska vymýcen jednou provždy!"

No řekněte, kdo má větší starosti, my tady v Praze, nebo naši sousedé ve Vídni?

Marcela-Matejkova-story.estranky.cz



ZE ŽIVOTA: Můj muž neví, jestli chce být u porodu
ZE ŽIVOTA: Můj muž neví, jestli chce být u porodu

Ahoj, jsem ve 31 tt a pochopitelně přemýšlím nad porodem. Jsem prvorodička, takže mám z toho všeho strach a chlap mi moc nepomáhá. Chce být u porodu, ale zároveň je pro něj asi důležitější být v práci, protože kdykoli se bavíme o tom, zdali si bude moci vzít volno nebo zařídit, že bude okolo termínu v práci někde kolem a ne v zahraničí, je to pro něj problém.






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.