„To bylo ve čtvrté ,a´ obecné v pražské základce na Míráku a potom v Londýnské. Mou spolužačkou byla i Pavlína Filipovská, a jelikož její tatínek chtěl, aby z ní byla jednou herečka, nechal ve třídě založit asistentkou režie z Národního divadla paní Jelínkovou dramatický kroužek," povzdechne další z herců Tomáš Mašek. ,,A protože s námi chodil také Vašek Klausů, bylo jasné, že o dramatické umělce v kroužku nebude nouze. Také my jsme nastudovali jako první Lucernu."

„To by mě zajímalo, jak jste si rozebrali role?" jsem zvědavý, zda měl žák Klaus už tenkrát mocenské ambice, a jestli to už v té době vypadalo, že může být ministrem či premiérem, s šancí stát se někdy prezidentem.

„Pavlína hrála Haničku, já šlechtice, zatímco Vašek panovačného panského sluhu France, co se pořád jen vytahoval," vypráví pobaveně Tomáš Mašek. ,,Byl to přesně on. Moc mu to šlo. To mi bylo deset a táhli jsme to spolu až do osmičky. Nikdy jsme se neprali, i když jsme mezi sebou soutěžili a pravidelně se střídali i s Pavlínou ve starostování třídy," s povzdechem si prohrábne vous. „No a potom jsem zažil další velké setkání; v Torontu jsem stál na jevišti naproti Jiřímu Voskovcovi jako jeden z vojáků ve hře Čtyřicet zločinců a jedno neviňátko. Na to se nedá zapomenout. Dodnes cítím, jak se mi třásla kolena..."

Tomáš Mašek je vysoký chlapský typ s mohutným plnovousem, jako by z oka vypadl zálesákům a zlatokopům z knih Jacka Londona. Uprchl z Československa do Kanady už v roce 1967 s manželkou a dítětem. Vydali se přes Maďarsko, Jugoslávii a Rakousko, kde žili půl roku v utečeneckém lágru. Dnes je kanadským hercem, stihl být i kanadským elektroinženýrem.

(Ukázka z rukopisu kanadských cestopisných črt pod názvem: Piknik u Niagary)

Převzato s laskavým svolením autora z Bretislav-Olser.enface.cz