19.1.2020 | Svátek má Doubravka



DISKUSE K ČLÁNKU

Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.


VZPOMÍNKA: Kovbojové vzešlí z rodokapsů



Řazeno podle času sestupně, seřadit podle času vzestupně
počet příspěvků: 39, poslední: 29.12.2006 12:11, přehled diskusí

Vyměnit svazek Rychlých Šípů za rodokaps je rouháni se . . . . .:
Autor: J.G. Pašek Datum: 12.12.2006 22:05

Po bráchovi jsem zdědil vázané v tvrdých deskách tlusté bichle Junáci Vpřed a Rychlé Šípy . . . . . . a já si v tom četl, v době, kdy už byli jenom pionýři s rudým šátkem. Brácha mně jednou vyprávěl, jak stával před knihkupectvím až otevřou a on si koupí nové číslo Rychlé Šípy a Junáci Vpřed. 

Můj soused kamarád, jeho táta měl doma plnou knihovnu krasně vázaných a ilustrovaných Biglesovek a on aby to jeho tata nevědel, mně jednu po druhé půjčoval  . . . . a já je musel číst při baterce pod peřinou, aby máma nehubovala, že budu nevyspalej do školy. Pilot, major James Bigglesworth, známý coby Biggles. 

Doma jsme měli pár rodokapsů, nevím proč, moc mně nenadchnuly a nevyhledával jsem je. Vzpomínám, byly laciného vydání, přeložené a popraskané hřbety měly.

nejlepsi western:
Autor: hardass Datum: 12.12.2006 18:05

Nejlepsi western vsech dob je 3 hodinovy film ze 70tych let zvany " The wild bunch" ktery natocil Sam Peckinpah.Nevim jestli byl v cesku hrany v kinech anebo v TV.Tady v severni Americe bezi tak jednou za rok v TV.Porom na druhem miste jsou 3 Clint Eastwoodovi spagetti westerns.

Re: nejlepsi western:
Autor: dsben Datum: 12.12.2006 21:33

Ano párkrát tu šel ale v kinech už hodně dávno, česky to je (překvapivě :-)) "Divoká banda" ..... k mémo subjektivnímu hodnocení: dobrý - samozřejmě... velmi dobrý či dokonce výborný ? - po krátkém zaváhání - ano. Ale přece jenom pro mě jsou nejlepší westeny všeh dob dva jiné filmy

rodokaps:
Autor: Sběratel Datum: 12.12.2006 17:18

poslední rodokaps č.407 . Maine-Reid: Mrtvé město vyšel  cca 2.10.1944 - pak byl časopis úředně zakázán - po válce zde sice byl pokus něco podobného vydávat, šlo o románové novinky,velké sešitové vydání, které skončilo č.43 (mezi nimi byla i cowboyka č.25). pak už vycházely rom.novinky v malém vydání s převážně pokrokovým a válečným obsahem

Oprava nespravne uvedeneho roku vzniku JUNAKA:
Autor: V.Princ Datum: 12.12.2006 16:19

JUNAK vznikl v lednu 1939 na popud tehdejsi vlady a pozdeji byl vydavan za "sjednoceni skautskych organisaci", coz ovsem nebyla pravda, ale slo o akt v dusledku mnichovskych udalosti a odklanu od vseho "zapadniho".

Vzkaz panu Jaroslavu Boudnemu ::
Autor: V.Princ Datum: 12.12.2006 16:16

Vazeny pane, kdyz jste vstoupil pred rokem 1948 do 'skautu", tak to jiz nebyl zadny "Skaut", ale JUNAK, ktery vznikl v lednu 1949 jako odezva na  pomnichovskou situaci, ktera odstranovala vsechny pozustatky predmnichovske CSR a skauti byli povazovani za jednu takovou relikvii.A po roce 1945, kdy se skautske hnuri stalo kolbistem svazackych snah rozvratit skautske hnuti a zlikvidovat ho jako "tridniho nepritele, to uz nebylo zadne skautske hnuti. Je ale pravda, ze v mnoha oddilech se diky predvalecnym skautskym pracovnikum skautsky duch zachoval a tyto oddily udelaly velky kus zasluzne prace. Skauti nikdy nemeli zadne "bobriky", ale "odborky" a stupne zdatnosti. Bobriky byly vynalezem skautskeho vudce Jaroslava Foglara, kterymi chtel upoutat mladez, ktera se po likvidaci skautskeho hnuti houfovala ve jeho ctenarskych klubech. Vysvetlovat to ale nelze na omezenem prostoru. Mohl by jste mi sdelit, do ktereho oddilu jste se tehdy prihlasil a kdo jej vedl ? Se stiskem levice (pokud jste skautem zustal i duchem)  V.Princ

Re: Vzkaz panu Jaroslavu Boudnemu ::
Autor: Autor Datum: 29.12.2006 12:11

Vážený pane, děkuji Vám za vaše připomínky. Musím řící, že Vám zcela přesně odpovědět nemohu, protože do Junáka jsem tehdy na krátký čas vstoupil v roce 1947. Bydlel jsem na nám. Petra Osvoboditele (nám. I.P.Pavlova). Bylo to v jeho okolí a co se týká mých přátel, kteří tam vstoupili se mnou, žije jen jeden a již jsem ho 4 roky neviděl, abych se ho zeptal. Každopádně si přesně pamatuji na ducha, který tam panoval a to bylo pro takového kluka skutečně jako z knih pana Foglara. Bobříky jsme ale plnili, to si pamatuji přesně a to mě moc ovlivnilo na celý život.  Děkuji Vám za upřesnění.                                   S úctou Autor

 PS.       Každopádně na mně tento duch zůstal, protože jsem  nikdy nevstoupil do Pionýra, ani do ČSM, což si můžete přečíst i v mém článku na této adrese:

http://neviditelnypes.zpravy.cz/spolecnost-cerni-baroni-0wr-/p_spolecnost.asp?c=A060901_110527_p_spolecnost_wag 

 

ke skautským hodnotám:
Autor: honzak Datum: 12.12.2006 15:19

a principům. Byl jsem jimi docela dost poznamenán, ač jsem v žádném oddíle nebyl. Bylo to, jak někdo už poznamenal, v rámci "krytí". Dneska zjišťuji, že pravdomluvnost, čest a nezištná pomoc druhým je brána jako znamení slabosti a blbosti. Připadám si, že se do dnešní turbulentní doby nehodím.

Re: ke skautským hodnotám:
Autor: terra Datum: 12.12.2006 15:30

Klídek, Honzaku. Hodíte, stejně jako mnozí jiní - jen o těch "turbulentních" je víc slyšet. Jen jsem učinil jednu dodatečnou zkušenost. Součástí těchto hodnot je i sebeobrana a pokud si někdo zdvořilost plete se slabostí a toleranci s blbostí, hodí se vzpomenout, že na hrubý pytel patří hrubá záplata. 

Re: ke skautským hodnotám:
Autor: Win308 Datum: 12.12.2006 18:10

Snažím se chovat podle těchto hodnot a vůbec se za to nestydím. A to jsem mladý kus. Jen 35.

kovbojské filmy:
Autor: kocka Datum: 12.12.2006 11:46

Jenom bych rád doplnil, že prvním z amerických kovbojských filmů v našich kinech v šedesátých letech byla klasika všech klasik V pravé poledne.

Malé připomenutí:
Autor: Antonín Hrbek Datum: 12.12.2006 11:25

Ve Vodičkově ulici byla skautská prodejna, ve které byly kromě pozůstatků z války (např. celty, tropické helmy, feldflašky, atd.), byly k dostání i originální skautské potřeby. Skauti zpravidla nelovili bobříky (vynález Jaroslava Foglara) ale skládali "odborky". Vrcholem byla Tři orlí péra (den nemluvit, den nejíst, den být v přírodě a nebýt nikým viděn).

Rodokapsy začali vydávat lidovci a proto měly velmi přísná morální pravidla, Jejich úspěch nedal spát ředitelovi Šaldovi v Melantrichu a začal vydávat konkurenční Rozruchy. Vycházely i další "morzakory" jako např.  Weekend. Úroveň některých publikací byla dosti vysoká, protože do nich psali i renomovaní autoři, např. Fikar nebo Peterka (Bob Hurikán) .

Po roce 1948 kovbojština neumřela, žila sice v ústraní, ale žila. Postupně se opět dostávala do obecného povědomí (hlavně prostřednictvím hudebních skupin), vydáváním knih (např. Schaefera) a westernovými filmy. Shane nebo Hvízdavý Dan byli všeobecně známí i mladé generaci. Podobně skauting nevymřel a přežíval v různých pionýrských turistických oddílech a na prázdninových rekreacích ROH.

Bývalí kovbojové vzešlí z rodokapsů sice již poněkud povyrosti, ale "nezmoudřeli". Navíc vyrostli noví mladí kovbojové. Jen tak si lze vysvětlit po roce 1989 neutuchající zájem nejen o "rodokapsy" všeho druhu, ale i o kovbojské filmy. A je nutno otevřeně přiznat, že některé westernové filmy a některé knihy se staly součástí světového kulturního dědictví.

Bob Hurikán:
Autor: čtenář Datum: 12.12.2006 11:09

Bolševici taky s některými nepřizpůsobivými prvorepublikovými trampy, kteří též psali rodokapsy, nemilosrdne zatočili. Např. kdysi populární rodokaspsový autor Bob Hurikán prý zemřel jako vězeň při nucených pracích na stavbě Slapské přehrady, ačkoliv byl, tuším, dělnického původu. Skauti měli třeba oproti Sokolu tu velkou výhodu, že se dobře využilo těch několik málo svobodnějších měsíců, které jim byly dopřány 1968, a podařilo se navázat na starou tradici, kdy původní vůdci byli ještě v plné síle a dokázali vychovat novou vůdcovskou generaci, která pak za normalizace přežila pod krytím turistických oddílů pod krytím bolševických tělocvičných jednot. Všechno komančové halt nezvládli.

Re: Bob Hurikán:
Autor: Antonín Hrbek Datum: 12.12.2006 11:33

Bob Hurikán byl sice na stavbě Slapské přehrady, ale nikoliv jako vězeň, "jen" jako nepohodlný živel. Proslulý je jeho závod v kácení stromů, kdy se snažil uhnat první motorové pily. Jeho poslední leta (podobně jako Jaroslava Foglara) nebyla nejšťastnější, ale díky jeho přátelům, navzdory vážným zdravotním potížím, alespoň trochu snesitelná. Jeho jméno mezi osadníky nikdy nevymizelo. S knižním odkazem je to již slabší.

Čtenáři, čtenáři, umíš vůbec číst? :
Autor: Vadí/nevadí Datum: 12.12.2006 14:30

Příště než napíšeš zase nějaký přehnaný blábol o životě za totáče, tak si aspoň trochu zagogluj.  Na Boba Hurikána (vl. jménem Josefa Peterku) najdeš mnoho odkazů a i fotek.  Slapská přehrada byla dokončena někdy 1954 a B.H. zemřel 1965.  A na Slapské přehradě žádné nucené práce nebyly a vězni už vůbec ne, jen ti doktoři, advokáti a jiní stavební experti dosazený tam po dokončení Mostu Inteligence.  Zeptej se Neffa, ten tam bydlel blízko, jeho taťka tam ale pracovat nemusel...     

Drobné opravy výtečného nostalgického povídání:
Autor: Ruth Datum: 12.12.2006 10:43

Tři muži z Texasu byl zvukový film. Většina rodokapsů je literárně vcelku kvalitní. V redakci neseděli žádní blbci, příběhy psali i renomovaní tvůrci (pod pseudonymy). Nedávno vyšlo o rodokapsech vědecké pojednání, takhle tlusté.

vracím se do mládí:
Autor: honzak Datum: 12.12.2006 9:02

jen si nemohu vzpomenout na ústřední melodii ze "Smrti v sedle". Jestli mi to neruší Olympic, který drtí staré pecky z bedniček. Neporadí někdo?

Re: vracím se do mládí:
Autor: Barrel Datum: 12.12.2006 9:12

Smrt v sedle:

seno a stáj, tak voní náš kraj i do oblak máš tu blíž a nad údolím kde zdvihá se dým dusot koní uslyšíš

Re: Re: vracím se do mládí:
Autor: honzak Datum: 12.12.2006 15:11

Děkuji!!!! První dobrá zpráva ve dni plném europýčovin. Ten ypsilon je schválně, snad to autoamtický cenzor nepozná....

v pasáži na Příkopech :
Autor: kritik Datum: 12.12.2006 8:08

(ta už dnes není, ale byla v domě vedle proluky Myslbek) byl ještě dlouho po 48 roce obchod s trampským zbožím, který patřil legendě - Rathovi. Jednou jsme se s ním potkali na horách a on vzpomínal, že byl jako mladík v Krkonoších mezi hledači Hanče a Vrbaty.

Re: v pasáži na Příkopech :
Autor: tyrtyry Datum: 12.12.2006 10:33

O Emeerichu Rathovi jsem kdysi cetl clanek v Reflexu a ten pan musel byt borec:

http://www.reflex.cz/Clanek15720.html

Re: Re: v pasáži na Příkopech :
Autor: exulant Datum: 12.12.2006 20:06

Ale je, jeste porad existuje a jmenuje se Rathova Pasaz. Je to nenapadne, asi tak par domu od Myslbeka k Prasne brane, mezi Ovocnym Trhem a Prikopy. Letos na jare jsem skrz ni sel a se smutkem v ocich koukal na ten vyklenek kde byval Rathuv obchod.

Prepadeni ve stepi:
Autor: L Datum: 12.12.2006 7:44

Ruske filmy, to bylo neco jineho. Co takhle sovetsky film Prepadeni ve stepi. Budo vam ho vypravet. Z jednoho mesta jeli na konich a s povozy bolsevici do jineho mesta. Ve stepi je prepadli bili. Porad se jen strilelo. Bolsevici zabili mnoho bilych a nakonec dojeli a tim vyhrali.

Re: Prepadeni ve stepi:
Autor: Jura Jurax Datum: 12.12.2006 10:53

No, co pachole jsem viděl hodně podobných filmů; mnohem později jsme to označovali za socialistické kovbojky. Pravé kovbojky naopak jsem, jsa ročník 49 - mohl vidět až jako teenager v letech šedesátých a později. Ovšem ty zpravidla ruské filmy si přímočarostí námětu, množstvím použité munice i pobitých padouchů s kovbojkami nezadaly.

Roli padouchů tam měli bílí, basmači a rozliční diverzanti, ba i naši legionáři, později třeba nacionalisté (Ukrajina, Pobaltí), hlavní hrdina neměl colt, nýbrž nagan, v pozdější době pak pistoli TT, Winchesterovu karabinu nahradila karabina Mosin, případně později samopal PPŠ (v jednom filmu - jmenovalo se to Bílé slunce pouště - kulomet Lewis). Proti bílým hrdina též používal tačanky - dopravního prostředku v kovbojkách obdoby nemajícího - opatřené kulometem Maxim s vodním chlazením a typickým krycím štítem.

Leb hrdiny nekryl stetson, nýbrž široká škála pokrývek hlavy od papachy či buďonovky (užívané zejména k jízdě zmíněnou tačankou) přes vojenskou lodičku prostého vojska až po důstojnickou čepici s kšiltem; pro civilní hrdiny pak byla užívána proletářská placatá čepice. Specifikem byly námořnické čepice (nejlépe z nápisem ABPOPA na stužce, možný byl ovšem i jiný) naznačující, že hrdine jest kovaný revolucionář námořník, co bral šturmem Zimní palác.

Nohy takového hrdiny vězely v zpravidla holínkách postrádajících ovšem ostruh a místo džínů ladně obepínajících dlouhé nohy byly aplikovány rajtky nezřídka až pozoruhodně vlající; hrdina původně námořník byl ovšem opatřen typicky zvonovými kalhotami. Na hrudi hrdiny z dob občanské války se často křížily kulometné pásy.

Hlavní hrdinka - tu co hrdiná vyrvává ze spárů padouchů - bývala vcelku standardní kráska často i blonďatá, obvykle slovansky statnější najmě přes hrudník, ale i boky, a na rozdíl od kovbojek nebyla dcerou rančerovou, nýbrž komsomolkou.

Re: Re: Prepadeni ve stepi:
Autor: Markus Datum: 12.12.2006 22:49

Jeste v tom popisu chybi ty dve rady podivnych nasivek na kosili na prsou,co nosili snad kozaci [?} vzdycky jsem si myslel, ze je to na patrony, ale nikdy tam patrony nemeli...

Re: Prepadeni ve stepi:
Autor: Jura Jurax Datum: 12.12.2006 10:54

Ono se doba moc nemění. Když se dívám na všeliké Mission Impossible a podobné thrillery - schéma je stejné, padouši teroristé, agenti KGB či šílenci posedlí touhou po světovládě, zbraně sofistikovanější a hrdinky emancipovanější a v neposlední řadě jaksi nahatější, postelové scény naturalističtější; rovněž pyrotechnické efekty jsou výraznější. Hlavní hrdina je furt holt neprůstřelný hlavní hrdina.

Já bych jen dodal, :
Autor: R Datum: 12.12.2006 7:14

že později skauti sice byli zakázáni, ale nakonec hodně z nich skončila u práce s dětmi  a hlavně podle mých zkušeností v letních pionýrských táborech.  Zatímco děcka v místních oddílech kolikrát vedl nějaký mladý svazák, který zrovna měl "černého Petra" a snažil se ten půlrok nějak přežít, než se přišlo na to, že mu vedení příliš nejde a byl vystřídán jiným, tak letní pionýrské tábory obsazovala víceméně zavedená parta lidí, které práce s dětma zajímala a kteří jim v létě obětovali dovolenou. A kteří tam ty skautské věci jako bobříky odvahy a další v rámci možnosti zaváděli. A když mezi ně přišel nějaký budovatelský nadšenec ohánějící se červenou knížkou, tak to měl mezi nimi těžké, obvykle tam dlouho nevydržel a šel si získat zásluhy k postupu někde jinde. Mluvím o létech 1970 - 1980.

Re: Já bych jen dodal, :
Autor: terra Datum: 12.12.2006 10:18

Potvrzuju, měl jsem štěstí na podobné vedoucí... Jen bych ještě dodal, že podle mne by se slušelo připomenout činnost časopisu ABC a jeho klubů (raketové posádky, hlídky ochránců přírody, dívčí kluby), který si nenápadně bral z Mladého Hlasatele víc, než by se soudržkám účám líbilo - a my jsme ho za to milovali, kupovali a taky od první do poslední stránky četli. Nostalgie je hrozná věc - býval jsem "hlavou" jednoho takového klubu a dodnes si pamatuju jeho evidenční číslo...

Re: Re: Já bych jen dodal, :
Autor: R Datum: 12.12.2006 11:41

ABC jasně, to byl perfektní časopis pro mládež a ještě je.  Ten jsem kupoval dlouhodobě na stánku a mám pocit, že už tehdy jsem si vytvořil známého trafikanta, který ho mně schovával, protože to bylo nedostatkové zboží a byly tak  2 - 3 kusy na stánek. A pro mladší ještě Ohníček pro kluky a Mateřídouška spíše pro holky. V Mateřídoušce na poslední straně v té době šel po několik let kreslený seriál starých pověstí českých, dodnes si na něho někdy vzpomenu, když díky nim v nějaké vědomostní soutěži v televizi neco vím, co bych jinak nevěděl a co se tehdy normálně ve škole neučilo.

Re: Re: Re: Já bych jen dodal, :
Autor: R Datum: 12.12.2006 11:42

A Ohníček, v tuším 7 třídě na základní škole jsme měli ve slohu převyprávět před celou třídou nějaký příběh, já jsem si vybral jeden z Ohníčku, jak jakýsi kancelářský úředník ztroskotal a jediný se dostal na nějaký tropický ostrov a celou noc utíkal a bránil se ohyzdným krabům, kteří ho měli sežrat a ráno, když ho zachránili, prozradil mu kapitán, že to byli jacísi neškodní krabi živící se kokosovými ořechy. Celá třída byla potichu a ani nedutala, když jsem to převypravoval. Pamatuji si i na tu ilustraci,  starší chlápek s brejličkama a pleší v košili a černobíle pruhovaných kalhotech s fialovým nádechem štítivě shazuje z kolena kraba a na pozadí je písek a palmy.  Mám pocit, že to dokonce napsal Otakar Batlička. O hodně později v 90 letech jsem někde četl, že právě do Mateřídoušky a Ohníčku se po 68 roce stáhlo hodně dobrých autorů a výtvarníků, kteří jinde nemohli publikovat